close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nothing Personal, Just Job 15

27. ledna 2015 v 20:36 | Bee/She |  Nothning Personal, Just Job
Ok, takže další část...zřejmě jedna z posledních ;)
To jen tak mimochodem, kdyby to někomu nebylo fuk :D

Po práci jsem šel domů, páč jsem nechtěl být zbytečně otravován jinými tvory, jako třeba svým šéfem. No, dobře, asi není můj.. .ehm… "domov" úplně ideální místo, ale stejně jsem se potřeboval trochu flákat a udělat si pár osobnějších věcí. Ne, nemyslím nic zas tak osobního, že bych měl u toho ruku v kalhotách. Potřeboval jsem zavolat Amy a zjistit, jestli si mě ještě vůbec pamatuje. No, ale zase co ji mám říct?? Co ji vůbec chci říct?? A má vůbec smysl jí něco říkat? No, tak začneme třeba tím, že jsem nejspíš teplý a mám ´asi přítele´. Ne, neměl bych to tak nazývat, protože pokud dobře počítám, tak jsem ho přestal nenávidět v úterý a dneska je čtvrtek. Ano, to je opravdu strašlivě vážný vztah. Ne, tohle se ani nedá nazývat vztahem, Gerard je spíš jako moje nafukovací panna. Tedy panic. Až na to, že není nafukovací a ani panic. -_- No takže dejme tomu, že mám přítele. Ježíš to je hrozný. Mám kluka. Ale to je blbost, vždyť se mi líbí i holky. A Gerard. Takže holky. Takže jí řeknu, že jsem nejspíš na obojí a mám přítele. Fuj, jsem nechutně hermafroditní prasák, co má poměr s pracovním projektem ještě k tomu na pracovišti. Měli by mě zavřít.


Naťukal jsem číslo do telefonu, skoro nazpaměť se asi čtvrthodiny učil, co, že vlastně jí to řeknu, tak, aby to vyznělo citlivě a aby bylo poté citlivé i to, až jí náhodou někdy potkám. Takže raz dva tři…

Zmáčkl jsem zelené tlačítko.

Oh, první zazvonění.. Fajn, jo, to bude fajn, Amy to pochopí. Druhé zazvonění. Ne, ona je opravdu citlivá, navíc to s ní taky nebyl kdovíjaký románek. Ani nám to vlastně nevydrželo o moc déle než s Gerardem. Ale ne, s Geem to bude jiný. Třetí zazvonění. Protože do teď jsem vlastně nevěděl, co přesně se mi líbí a tak jsem pořád přeskakoval z postele na postel a nic z toho nebylo. Asi padesáté-šesté zazvonění. Sakra, Amino, vaříš párky, že to nemůžeš zvednout?!

"Haló?!" oh. Určitě mám špatné číslo, to jsem se musel splést, protože pokud nepřemutovala do hlasu dvěstěkilového kulturisty, tak na té druhé straně zaručeně nefuní ona. "No tak haló!" zařve do sluchátka ta věc. No, jo. Mám to už odmala, vždycky, když slyším kulturistu, úplně mi to vezme dech. "No, tak sakra!" nesnažilo se to uklidnit. Konečně jsem se vzpamatoval a zmohl se na: "Eh, dobrý den, nechcete si koupit hrnce za poloviční cenu??" pronesu totálně mile, protože, když někomu zavoláte a totálně mile mu řeknete tuhle větu, nějak se projeví pud okamžitého položení hovoru.


No, tak to je opravdu skvělé, že je mi Amy tak moc věrná. Ještě jsme se ani nerozešli a jí už zvedá telefon nějaký chlap. Pff… No dobře, asi taky nejsem ideál ní boyfriend, ale já za to prostě nemůžu, páč mě k tomu donutil šéf. Který by mě mimochodem donutil k ještě horším věcem, kdybych ho dneska ráno nezastavil. Vážně si myslí, že jsem takový snob, abych nechal zveřejnit málem pornografické fotky jenom proto, abych mohl vymetat obchoďáky a chvástat se tím, co všechno nového jsem si koupil?! Opravdu, skvělý den. Šéf si myslí, že jsem stejně chamtivý snob jako on a telefon mého děvčete, ano ještě pořád jsem se nerozešli, zvedne nějaký chlápek. Ne, že by mi na tom záleželo, teď už je mi to šumák, ale kdybych neměl Gerarda, tak by mě to vážně vzalo.

"Čau puso, nechceš se dneska stavit??" přijde mi esemeska, která bude už jenom podle jména strašlivě zvrhlá. Kdopak mi asi tak píše? "Moc rád, ale moje ruce si vzaly dovolenou, takže si budeš muset pomoct sám…" jo, hrozně rád bych Geeho viděl, ale vážně, nejde to každý den, páč mě z něho bolí prdel ještě od včerejška.. -_- Jé, on mi poslal smutníka. A k tomu fotku. Smutnou fotku.Uhmm asi bych měl zvážit, co vlastně chci. Ne. Budu nedostupný jako…teď mě nic nenapadá. Prostě nebudu dostupný, takže se teď nebudu fotit a taky nebudu posílat svoji fotku, kde jsem moc smutný a hrozně alone. Ahh… já chci za Gerardem. Ne, Franku!! Není to zdravé. Uspokojím se jinak. Myslím, že měl Bob nějaký starý časopis, kde byl s Geem rozhovor. A k tomu byly moc pěkné fotky.

Zamířil jsem na záchod, jelikož tam má Bob všechna svá papírová bohatství. A začal jsem se tím množstvím barevných časopisů prohrabovat. Asi to byl nějaký pud, že jsem ten s Gerardem okamžitě našel. Ohm…takže rozhovor s Geem začíná na straně šedesát -devět. Šedesátdevítka. Ohm, on je tak fotogenický. "Bože!" vydechnul jsem, zavřel oči a začal mu rty přejíždět přes ty jeho papírové rty. Bohužel jsem si neuvědomil, že je ta fotka dost malá, takže za chvíli jsem mu olizoval už čelo a pak odstavec s nadpisem: "A co váš partnerský život, Gerarde??" Radši jsem toho nechal, než mě tady někdo načapá, sedět na hajzlu a se vzdycháním olizovat fotku. Uhm…myslím, že za ním stejně pojedu. Jo. Překvapím ho. Pro jednou snad nebude vadit, když poruším pár předsevzetí.


Nacpal jsem si do bundy chlupaté ponožky a vyrazil k Geemu. Sakra, proč bydlí tak daleko?! To je vážně trest, tahle cesta. Zrychlil jsem. Ok, běžel jsem jako běžec maratonu. A to nikdy neběhám. Au…ježíš jsem si skoro zlomil nohu. Eh, jestli si kvůli němu něco udělám, tak mu dneska taky něco udělám…ale udělám mu to tak, že to nebude ani trošičku příjemné.


Vyběhl jsem ty schody, neb z výtahu zrovna vystupovala nějaká babča s moc pěknou parukou a ta než by odešla, to bys zas bylo na dlouho. Zazvonil jsem a přišel Gee. Jop. No, teda jako v tom časáku to bylo pěknější. Tady byl jenom v trenkách. Ne, že by mi to vadilo. Měl účes na styl rychlé jízdy v autě, žral hamburger… "Frankie.." a z držky mu taky slušně táhlo. -_- Ale stejně byl pořád hrozně roztomilý.

Možná přece jenom nebyl zas tak dobrý nápad přijít neohlášen, protože zřejmě počítal s tím, že už dneska nebude nikoho líbat, tak si tam dal dvojitou porci česneku. Ale dneska ještě někoho líbat budeš, to si teda piš!

"Co tady děláš?" otevřel pusu tak, že malém kus rozžvýkané hmoty...ehm opustil jeho dutinu ústní.
"Jsem plynař, ne asi?" obrátím ironicky oči vsloup a zaculím se. I přes nevábnou hmotu, kterou žmoulá v ústech ho lehce políbím /na tvář, podotýkám, abyste si nemysleli, že mám zájem na tom, požívat již rozmělněnou potravu./
Rychle jsem se sám pozval dál a zavřel za sebou dveře.

"Sezuj se! Dneska jsem vytíral" zaúpí jen co vidí, že si to šinu dál v teniskách, ve kterých jsem prošel...něčím...uhm...zajisté je to…pouze bláto. Každopádně je divné slyšet Gerarda a slovo 'vytřít' v asociaci s podlahou. Na druhou stranu ho nechci podceňovat. Alespoň v něčem musí být dobrý, no ne?

"Jo, fajn. Raději si nebudu sedat ani na sedačku, protože tu si zajisté velmi pečlivě omýval," konstatoval jsem, když jsem pohledem přelítnul celou místnost a hledal něco, co Gerard uklízel a já bych to mohl zašpinit.

"No, to jo, ale peřiny jsem nepřevlíkal" zašklebí se perverzně a já bych se po téhle balící větě možná nechal i políbit. Ale nenechal jsem se. Pane bože, proč před mým příchodem nemohl jíst třeba gumové medvídky? Ty mám rád.
"Gerarde…něco míň česnekovýho by tam nebylo?" kousek poodstoupím a zamrkám, protože jsem dneska nepřišel proto, abych s ním požíral něco, po čem nebudu na nikoho moct ani promluvit, natož pak ještě něco jiného.

"Tak si dej taky, potom ti to nebude tak vadit" jistě, názor pravého gentlemana. Zahihňá se a potom mě stejně políbí.
"Neboj…vlastním taky něco jako zubní pastu" rozcuchá mi vlasy a myslím, že by mě nejraději oslinta-teda jako políbil, ale je mu jasné, že bych to nedovolil.

Takže jsem poslušně seděl na židličce a sledoval jak se živí. Odmítnul jsem si vzít hlavně kvůli toho, že s sebou zubní pastu nenosím po kapsách a taky jsem se obával, že to vařil on. Musím zjistit, co to s ním udělá a ráno si třeba dám taky. Chris bude mým dračím dechem jistě nadšen. Vlastně všichni kolegové, se kterými budu ten den mluvit.

"Hele a co ty teď jako vlastně vůbec děláš?" optal se po chvíli, kdy se prostorem rozléhalo jenom jeho mlaskání. Divím se, že prase není rodu mužského. Poměrně by to sedělo. Občas se za příslušnost k němu poměrně stydím /teda za příslušnost k tomu pohlaví, ne ke Gerardovi/.

"Pořád to samé. Od včerejška jsem svou profesi změnit nestihnul. Ale vždycky jsem chtěl být plastický chirurg. No, však víš jaké operace bych prováděl nejčastěji" mrknu na něj a je mi jasné že ví. On, jakožto velký podporovatel vztahů na jednu noc s…prakticky kýmkoliv mi dozajista rozumí víc než kdokoli jiný.

Jak tak sedím na Gerardově pračce a dívám se, jak si čistí zuby, tak přemýšlím nad tím, že jsme se hledali fakt dost dlouho. Říká se, že vztahu neprospívá, když si jsou partneři moc podobní. Vyčet jsem to z jednoho ženského časopisu. Byl to článek hned vedle toho s nadpisem "Jak se líčit na večer, aneb největší modní prohřešky mladých slečen". Jen tak mimochodem podotýkám, že tento článek jsem si odpustil a doteď nevím, jestli použít kouřové líčení, či vsadit na pastelové odstíny.

"Teď to jde tak nějak z kopce. Víš, že jsi parádní rozvraceč vztahů?" rozpovídal jsem se, když měl plnou pusu pěny, tudíž mohl odpovídat jenom kroucením a přikyvováním hlavy. Podíval se na mě, vykuli oči a nedůvěřivě na sebe ukázal. Hned na to razantně zakroutil hlavou.

"Víš…já měl slečnu…" chtěl jsem mu povyprávět svůj příběh, načež se rozchechtal. Vtipné, blbečku jedna závistivá. Za chvíli se uklidnil a kývnutím naznačil, že bych mohl laskavě pokračovat.

"No, a pro mou bezkonfliktní, zdrženlivou a upřímnou povahu…" další Gerardova salva smíchu. Měl co dělat, aby pasta neskončila na zrcadle. Pečlivě vyleštěném, podotýkám. "…Jsem se rozhodl oznámit jí, že náš vztah je zřejmě u konce" snažil jsem se o silně postkatastrofickou atmosféru, ale Gerard mi to kazil svým ustavičným hihňáním.

"A co ona na to?" zeptal se mezi odplivnutím a zpětného vložení kartáčku do úst.

"Nic, zvedl mi to její nový milenec" oznámil jsem mu s jistou ironií a čekal, že se zase začne smát. Nezačal. Místo toho si vypláchnul pusu a přistoupil ke mně blíž.

"Takže jste si kvit?" nadzvedne obočí a lehce mi přejede prsty přes stehno. Podotýkám, že stále sedím na té pračce. Možná by stálo za zmínku, že pračka zrovna ždímá.

"Já už tě takhle někdy viděl" ušklíbnul se, když jsem chtěl z vibrující pračky slézt, ale on mi svým tělem bránil.

"Jasně, hrozně vtipné. Být tebou, tak si dávám bacha, nebo ti tady něco nedopatřením ušpiním, pane čistotný" koutek mi vyšplhá nahoru…a já se snažím jít po vzoru svého koutku, abych si vysloužil alespoň malý polibek.

Nemůžu říct, že bych si musel na nedostatek fyzického kontaktu mezi námi dvěma stěžovat, ale dneska to nebylo tak úplně o té jedné věci, při které jsme se oba vysílili tak, že jsme se ani nebyli schopni otočit na druhý bok.

Byl jsem s ním, protože jsem chtěl a bylo mi s ním tak, že jsem chvílemi myslel, že se někde objeví chlápek, který nám vesele oznámí, že jsme to zahráli dobře a můžeme jít domů.

Bylo to divné. Nebyl jsem s ním kvůli tomu, abych si užil.

I když užil jsem si taky…o to bych se ochudit nenechal.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama