No, byl to teď docela boj, ale něco jsme daly dokupy, tak snad to bude alespoň trošku stravitelné..;)
Jinak...pěkný Nový rok...;)
Myslím, že bychom si měly dát předsevzetí častějšího přidávání článků...:)
Akorát...těžko říct, jestli by to pomohlo...
Takže?! Co se stalo?" trval na vysvětlení a dal si.jednu ruku v bok, zřejmě se chtěl dostat do role manželky, která vyslíchá svého nevěrného muže. Ještě váleček do ruky a jsi dokonalý, Gerarde. "Ále, to je pracovní úraz" snažím se vymluvit, ale nevypadá, že by mu to stačilo, takže jsem byl nucen mu to do nejmenších detailů všechno vylíčit. Tvářil se poměrně pobaveně a vstal od mého stolu, kde si prohlížel pár mých nejlepších úlovků. Samozřejmě vše bylo v kariérní rovině, abych si nepošpinil pověst. "A ty si mě našel jak?" nadzvednu obočí a zním asi tak příjemně jako vrátná v přechodu. "Mám své zdroje" zazubí se, takže mi připomíná jednoho pohádkového skřítka. Myslím že se jmenoval Rumplcimplcampr, nebo měl jiné, velmi frekventované jméno. "Já toho Mikeyho zaškrtím" zavrčím, protože je mi jasné kdo je ten jeho zdroj...že mu to nezazpíval ptáček. Vyhoupnul jsem se na stůl, takže jsem byl zhruba v jeho výšce. On byl té lásky, že mi na můj těžký úraz sáhnul. Se syknutím jsem rychle škubnul hlavou a do očí se mi začaly hrnout slzy. "Ty si taková citlivka" zatlemí se jako měsíček na hnoji a stoupne si tak, že mám jeho trup mezi svýma nohama a tím že sedím na stole je ten jeho trup fakticky blízko. "Nejsem citlivka, jenom těma svýma pazourama šmátráš tam kde nemáš" bráním se okamžitě.
"Tam kde nemám???" Gerard okamžitě nezvedne obočí a ušklíbne se tak, že je mi jasné že má něco nekalého v plánu. "To jako třeba tady?" potutelně se usmívá a přejíždí mi bříšky prstů přes zápěstí nahoru, tam se zastavil u lemu rukávu a potom ty jeho rejdivé prsty spěchaly zase dolů. Mám z toho husinu.
"Tam kde nemám???" Gerard okamžitě nezvedne obočí a ušklíbne se tak, že je mi jasné že má něco nekalého v plánu. "To jako třeba tady?" potutelně se usmívá a přejíždí mi bříšky prstů přes zápěstí nahoru, tam se zastavil u lemu rukávu a potom ty jeho rejdivé prsty spěchaly zase dolů. Mám z toho husinu.
"A nebo tady?" usmál se praštěně a kousnul se do rtu, právě když mi rukou zajel pod tričko. Lehce do mě zaryl nehty a páteř mi lemoval pěti narudlými čarami, přičemž na mě neustále upíral pohled a dělalo mu vyloženě dobře když viděl, že se náruživě hryžu do spodního rtu. Je to jisté opatření, abych nezačal vydávat neartikulované zvuky podobné rodící medvědici. Gerard rukou vyjel nejdřív nahoru, kde obkroužil pár obratlů a potom jel zase dolů. Musím říct, že to byla rychlost znaveného důchodce po tradičním čtvrtečním nákupu v Kauflandu. Drásalo mi to nervy a on to věděl... a vážně si to užíval.
"Frankie, podle výrazu ve tvém obličeji hádám, že právě trpíš nějakým strašlivě bolestivých onemocněním" přiblížil se ke mně natolik, že jsem cítil jeho dech. Byl cítit po gumových medvidcích. Teda myslím že to byli medvídci. Něco gumového to bylo stoprocentně.
"Dostává? Vždyť mi z těch zad udeláš šachovnici...a já šachy nehra--" u posledního slova jsem se zajíknul, protože tu svojí pracku zase pro jednou strčil tam kde neměl.
"Já vím, ty máš raději sport 'uteč nebo dostaň přes zobák'. Bohužel to vypadá, že se na Olympiádu nedostaneš" konstatuje na oko posmutněle a vrazí mi dost vášnivou pusu.
Docela mi zhatil můj plán, který spočíval v tom, si vší touhou prokousnout ret, ale přes ten jeho jazyk se to docela těžko. Jednu ruku měl pořád daleko za mým páskem a druhou mě objímal, zřejmě kdybych se rozhodnul odporoučet se na podlahu.
"Dostává? Vždyť mi z těch zad udeláš šachovnici...a já šachy nehra--" u posledního slova jsem se zajíknul, protože tu svojí pracku zase pro jednou strčil tam kde neměl.
"Já vím, ty máš raději sport 'uteč nebo dostaň přes zobák'. Bohužel to vypadá, že se na Olympiádu nedostaneš" konstatuje na oko posmutněle a vrazí mi dost vášnivou pusu.
Docela mi zhatil můj plán, který spočíval v tom, si vší touhou prokousnout ret, ale přes ten jeho jazyk se to docela těžko. Jednu ruku měl pořád daleko za mým páskem a druhou mě objímal, zřejmě kdybych se rozhodnul odporoučet se na podlahu.
Řek jsem si, že by taky nebylo na škodu trochu si pohrát s jeho páskem, takže jsem se přemohl a chtěl ho vysvobodit z kalhot. Bohužel mi složitostí připomínal Rubikovu kostku a já nejsem přes hlavolamy, takže jsem měl problém zbavit ho hned první vrstvy. "Jak se s tím...pracuje?" musím vypadat jako bych trpěl nejvyšším stupněm mentálního postižení, když jsem mu pokládal tuhle otázku a hlavu měl skoro u jeho rozkroku. "Zkus třeba 'Sezame otevři se'" ušklíbne se, chytne mě za bradu a vytáhne si mě zpátky nahoru, zřejmě protože chce zaměstnat svůj jazyk. Skládali jste někdy ten pitomý hlavolam poslepu? Pokud ne, tak nemůžete vědět jak strašně dezorientovaně se cítím. Jako v tom novém obchoďáku. Systém toho pásku jsem pochopil během dvou minut a Gerard mě zřejmě docela podcenil, protože vypadal značně překvapeně, že jsem se UŽ dostal dovnitř. Okamžitě jsem mu napasoval pravačku do kalhot a jeho odpovědí bylo jenom bolestivé zakňučení. "Promiň.." šeptnul jsem mu do ucha, protože mým záměrem nebylo ho indisponovat. A už vůbec ne takhle, to bych byl totiž sám proti sobě.
Kdyby nebyly ty jeho kalhoty tak obtáhlé, tak by se mi daleko líp pracovalo. Ale podle Gerardových reakcí byla má práce i tak poměrně kvalitní.
"Zpíval si někdy...ve...sbo...sboru?" zalapám po dechu a přitáhnu si ho za vlasy blíž.
"Pr..proč?" odhrne si vlasy z čela a s hlasitým vzdechem zvrátí hlavu dozadu.
"Byl by...si dobrej...soprán" zašklebím se, protože ten svůj hlásek umí vyhnat do úctyhodných výšek. "Kdyby šel někdo kolem, tak si myslí že tady místo kanclů udělali veterinu" rýpnu si ještě, i když nemůžu říct, že bych na tom byl o moc líp, ale já alespoň nezním jako právě znásilňovaná osmiletá blondýnka v růžové blúze.
"Gee..." zaskučím a jenom se modlím, aby se některý z mých kolegů nechtěl stát zaměstnancem měsíce a nebyl tady přesčas. Zatahám ho za vlasy a ve víru..eh..noci si ani neuvědomuju, že zřejmě používám až moc síly. Chudák, nejspíš si bude muset opatřit paruku, jestli s tím hned nepřestanu.
"Hele, ne že by se mi nelíbilo romantické prostředí tvého doupěte, ale nebylo by lepší přesunout se někam...do měkkého?" zamrká a políbí mě na tvář. Ha, to si jako myslí, že mě tímhle uplatí?
"Mám rád dobrodružství, ale stůl je zbytečně moc tvrdý" hmm...tak tohle už by zabrat mohlo. Líbí se mi, jak každou větu prokládá pusou.
"Tak fajn. K tobě?" zeptám se rychle, když už dopínám pásek. Svůj vlastní, podotýkám. Zamknul jsem si své malé království a snažil jsem se, aby mě Gerard na ty dveře nepřimáčknul.
"Ty umíš...řídit?" vyvalil jsem na něj oči, když odemknul auto. Předpokládal jsem že je jeho. "No dovol" nezvedne obočí, ale to už nasedám z druhé strany na sedadlo spolujezdce. Pomalu se rozjede a vykličkuje z parkoviště.
Je pěkný večer a okna auta jsou tak pěkně zatemněná.
"Nerozptyluj řidiče" houkne ne mě a sesune se na sedadle kousek níž.
Zatlemím se a snažím se nahmatat to správné místo. "Franku?...Co to děláš?!" optá se Gerard, když už nějakou dobu rukou přejíždím dolů a nahoru...Jen mi je divné, že to řekl tak klidně. Bez nejmenšího zachvěvu slasti. To to dělám tak špatně? "Ehmm..Franku, to je...řadící páka" odkašle si Gerard a rozesměje se. Cože?!...Takže já celou dobu...?! Fajn, asi se půjdu rozmixovat, nebo se pokusím zemřít nějakou jinou, velmi bolestivou smrtí. Takhle zkazit tak úžasnou atmosféru...
"Ale musím podotknout že mi to poměrně lichotí…přeci jenom ta páka je poměrně dost velká" zašklebí se perverzně, přičemž se propadám do údolí studu a právě mnou prostupuje rudá vlna. Ještě že tam není moc světla, protože za mou barvu by se nemusela stydět ani Červená karkulka. "Nemůžu za to jaká je tady tma…vůbec jsem na to neviděl" snažím se z toho vykroutit, i když v těchle situacích by bylo možná úplně nejlepší držet hubu.
"Škoda, neviděl jsem ten tvůj výraz, když jsi to zjistil" pousměje se a kdyby neřídil, tak mu zasadím parádní ránu pod žebra. Vypadalo to ovšem že zpomaluje a za chvíli už jsme stáli u krajnice. "To už jsme tady?" dostanu ze sebe a začnu se rozhlížet. Představoval jsem si, že někdo jako je Way si umí žít a místo kde jsme zastavili nevypadalo jako hnízdečko zamilovaných milionářů.
"To sice ano, ale…tam venku je všude moc světla a když už ses zmínil, že je tady takové pěkné přítmí, proč toho…nevyužít?" mluvil tiše, ale přesto z jeho řeči přímo sršela podivná energie. Myslím že tuším do čeho chtěl v příštích minutách svou energii vložit.
"Nechci ničeho využívat a navíc je to tady nepohodlné" konstatuju otráveně. Právě se chovám jako ukázkový pitomec. Třísněte mě někdo něčím. Čímkoliv, pokud to nebude řadící páka…
Ušklíbne se a naprosto bez upozornění mě začne líbat. A nemůžeme tady mluvit o žádných rodinný polibcích, protože takovéhle polibky se jenom tak na rodinný oslavách vážně nerozdávají. Nechtěl jsem to ale nechat jenom tak. Zase využije tmy a mě…zneužije. Tak nějak si teď říkám, že to asi nebude až tak úplně zneužívání. Vzhledem k tomu, že mu to tak chtivě oplácím. Za každou cenu se chci dostat do té dominantnější pozice a né se nechat dusit jeho jazykem.
Je té lásky, že za chvíli zvolní. "Je ti doufám jasné jak moc se bude to auto pohybovat?" zamrkám, když sklopí sedadlo a přeleze si tak, že mi sedí obkročmo na klíně. Nebo spíše klečí nademnou. "Já mám ale prostě takový pocit, že nahoru už nedojdu" zašeptá mi do ucha, přičemž se mi neustále otírá rty o krk. Kruci, zase ta fáze kdy mu nedokážu říct, ať jde do háje…
Měli jsme fakt štěstí, že se někomu Gerardovo auto nezalíbilo a nechtěl si prohlédnout jeho interiér. Protože by ohodnotil palubní desku..a sedadlo spolujezdce už by nehodnotil, protože by zavolal poldy, kteří by nás zatkli za veřejné znemravňování mládeže.
Bylo to poměrně nepohodlné, vzlášť potom, co…ehm…se na Gerardovi plně projevila má dobře provedená práce a celého mě zalehnul. Bohužel se neměl kam odsunout, takže na mě zůstal ležet celou svou vahou.
"Takže…jdeme?" zeptal se, když mi jsem to prapodivné mravenčení cítil jen v konečcích prstů. Rychle jsem přikývnul, protože jsem pryč z toho auta. Bylo tak vydýchané, až se mlžily skla.
Rychle jsem se vydrápal na nohy a potom počkal, až Gerard odemkne domovní dveře. Průměrný dům…s průměrným výtahem a snad podprůměrnou kamerou, která nemá příliš detailní záběry. Bylo to sice docela nenápadné, ale kdyby se nějaký šťoural chtěl pobavit…
"Páni, to je bomba" žasnul jsem, jen co odemknul dveře svého podkrovního bytečku. Vždycky se mi takovéhle příbytky líbily a tady tohle bylo extra supr, zvlášť když jsem si uvědomil, že tady budu trávit dnešní noc.
"Hele, nechtěl by si udělat něco jako…exkurzi svým bytem. Abych se neztratil" zamrkám na něj dětsky a zatahám ho za rukáv. "Fajn, první zastávka bude u ledničky, jo?" odpoví mi zdecimovaně a už z ní tahá něco k jídlo. Snad to bude alespoň trochu poživatelné, protože jestli to vařil on, tak si nejsem zcela jist, jestli je moudré to pozřít. "Ty Gerarde a to je…tvoje práce?" zeptám se opatrně, když už držím to smažené něco mezi prsty. Přikývne a kus si hodí do pusy. Fajn, takže dneska jsem o hladu. S díky zakroutím hlavou a jde zkoumat byt sám. Neříkám že jsem se slušněji zachovat nemohl, ale pochopte, dělám to čistě pro své zdraví.
Nejdřív jsem navštívil místní záchod. No, dobře, to možná nebylo tak úplně třeba komentovat…Každopádně potom následovala prohlídka koupelny, kde jsem notnou chvíli čichal k Gerardovu sprchovému gelu a dušoval se, že si nikdy nesmím koupit stejný.
"Nechceš se jít podívat někde kde je to..zajímavější?" hmm..to zní jako dost vážná nabídka. Samozřejmě jsme zamířili rovnou do ložnice.
"Takže…ses najedl a teď ještě ukojit ten druhý pud?" nadzvednu obočí, když už jsem zase napůl svlečený.
"Nenazývej to tak, připadám si potom takový…méněcenný" zakaboní se a zase mi dá pusu. "Svým způsobem je to vlastně velice nekultivované" pokrčím rameny a pohlédnu na něj. Zase si projednou připadám chytrý. "Tak v tom případě je fakt dobře, že nás nikdo nevidí" dodá a pokračuje ve své akci.
…"Dobré ráno" slyšel jsem, načež jsem se otočil na druhý bok a chtěl jsem z pusy vypustit něco jako ať mi napíše omluvenku, že dneska nikam nejdu. Až po nějaké té minutce mi docvaklo, že už dávno nechodím na střední. "Dobré, dobré.." zývnu, když se otočím k Gerardovi, který mě zřejmě už nějakou tu dobu pozoruje. "Nebyli tví předci třeba…medvědi?" utrousí a začne si hrát s jedním pramenem mých vlasů. "Jsi sice krásný když spíš ovšem…musíš si vybrat prvou chvíli na usínání" dodá ještě a zašklebí se.
To jsem milému panu Wayovi parádně zhatil plány. Tohle se mu asi ještě nestalo...že by mu někdo usnul přímo když se...tolik snaží. Zase jsem mu trošku zmrazil ego. "A to mě jako pozoruješ od té doby co jsem usnul?" převedu svou řeč zase na úplně jiné téma. "Zas tak si nefandi" srazil mě okamžitě k zemi a natáhnul se pro další "rodinný polibek".
"Do příště to musíš promakat…co třeba snídaně do postele? Ale prosím, ne nic co si vařil, jo zlato?" umím si to zařídit, to se mi musí nechat. Jinak jsem zcela slušně vychovaný chlapec. "Bohužel..nic jiného nevedu….zlato" odvětil ironicky a zase to vypadalo, že mě zalehne.
"Neblbni, musím do práce. Mám tam práci s těma fotkama" zní to jako dost nedůvěryhodná výmluva. Horší je, že to byl fakt. "Nechoď…" zakňučí, přičemž to zní jako zpěv velryb…"Já potřebuju taky nějakou dobu na zotavení" prohlásím když vstanu a protáhnu se. "Však by ses mohl zotavovat se mnou" parádní nabídka, opravdu. "Ale já myslel…zotavit se tak, že přestanu dělat činnost, která mě tolik namohla" informuju ho, kdyby to náhodou nepochopil a soukám na sebe kalhoty. "No…však ano" pípne a podívá se na mě psím pohledem, který by měl, jen tak mimochodem, ještě potrénovat. "Jo..ještě mi teď řekni že mě miluješ a já se na místě rozbrečim" doufám, že jsem to řekl dost ironciky. "Já nejsem lhář" vyplázne na mě jazyk a jde mě…odprovodit ke dveřím. Samozřejmě by se nezvednul, kdybysi nebyl jistý, že z toho vytěží minimálně prémii v podobě rozloučení...



