No, takže.. tady je další část.. ano, hrozně se omlouvám za tak retardovaně napsanou část, ale když se má psát něco, kde se skoro nic neděje, tak se to píše tak špatně a proto tak dlouho.. Sorry.. Mimochodem, kdybyste se zítra někdo chystali do Prahy na Gerardův růžovoučký koncert, nebo ho prostě jenom tak potkali na dálnici /samozřejmě cestou na ten jeho výstup/ že se mi s ním vyfotíte a dáte mi vědět?????? :D :D
Zavřel jsem se v pokoji, kde jsem na sebe hodil něco civilnějšího. Do tašky jsem si hodil krabičku žvýkaček.. mobil.. peníze, nazul jsem si kecky, sjel výtahem dolů a.. no to je vlastně všechno. Pak už jsem jenom chodil po obchodech s knihami a ptal se, jestli náhodou nemají a oni mi vždycky řekli, že zrovna náhodou nemají. Není to sakra moc velká náhoda, že ve všech obchodech náhodou jednu jedinou pitomou knížečku nemají..?! Když jsem takhle obcházel asi třetí prodejnu, kde nakonec taky náhodou neměli..
"Ohm.. dobrý den.. můžu se zeptat.. jestli.. uh.. no tak ne.."uhne mi ten prodavač pohledem. Nesnáším konverzaci s prodavači. Vždycky se děsně ztrapním. Je to tak, že mluvím hrozně potichu, protože se jich bojím a pak se stane přesně toto. Nenávidím nakupování.. "Musíš víc nahlas.."ozve se mi za zády. No výborně, takže mě budou poučovat už i úplně cizí lidi. Tak se nakvašeně otočím a kdo tam nestojí.. Mikey. Proboha jsem tak rád že tam taky byl, protože nakupovat sám obklopen všemi těmi pohledem uhýbajícími prodavači by bylo peklo.. Vůbec mi nevadí, že jsem ho viděl jednou.. nebo vlastně dvakrát, ale jsem rád, že tady je někdo koho znám."uhm.. taky nakupuješ?? Knihy??" ne, jsem tady sbírat jablka.. Mikey se začte do jedné z velice obsáhlých bichlí. "No jo.." pokrčím rameny.On od knihy zvedne oči a podívá se na mě jakoby říkal, že to má čtení na jeden večer. Potom jsme mi šli teda sehnat ještě pár takovýchhle zbytečných heblátek, které novotou budou voňet, až do konce roku.. Mezitím mě vyspovídával na škálu různě divných otázek. Vážně si myslím, že by mu mohlo být docela jedno odkud se z Gerardem známe. Asi se nemají moc rádi. Jakože bratrská láska nebývá nikdy kdovíjak nádherná, ale to, že Gerard zavíral Mikeyho na střechu a nebo mu v pokoji nasimuloval zvonek tak, ať vypadá Mik jako dementní dítě, tomu opravdu nevěřím. Určitě kecal, a nebo mi neřekl celou pravdu a Gerard měl dost dobrý důvod to udělat. Nebo je to taky Mikeyho vina.. Jo, to bude ono, protože Gee by nikdy nikomu nic špatného neudělal.
Mikey:
Po incidentu s mysli zrním jsem se odebral ke sluchátkům.. Hudba mě vždycky uklidní. Lepší poslouchat hudbu, než poslouchat Gerardovy kecy o násilí, mezitím co by mu z nosu trčela zakrvácená vatička.. Jo, dokázal bych ho praštit a mám chuť to dělat pořád častěji.
Nevím, jestli to, že jsem usnul, bylo zapříčiněno tím, že jsem se do půl třetí do rána těšil, do školy. /Ovšem moje iluze mi hned po probuzení bratr sebral./ Samozřejmě, tohle probuzení, nebylo jiné..
"Ty mě nenecháš na pokoji, že?!" zařvu na sklánějícího se Gerarda, jenom co otevřu oči. To si snad dělá srandu. Ve škole mě totálně shodí, sežere mi zrní, přivede si Franka a ještě mě bude budit?! "Spi Mišánku.." třískne mi prudce hlavou zpátky o křeslo. No, to vážně nemyslíš vážně?! Takže mi ještě rozbiješ hlavu, jo..?! "Můžeš mi říct, co zase sakra blbneš?!" zařvu na něho už opravdu nevrle. "Nechtěl jsem tě budit, ale za tebou mám skicáky.." vytrhne mi sluchátka z uší. Idiot.."Jasně, a proto se na mě sápeš jako sudička.." odstrčím ho a jdu si po svých. Nemusel jsem dlouho přemýšlet nad tím, co budu dělat. Měl jsem si sehnat nějaké knížky. "Jo, Mikey.. taky tě nesnáším.." zavolá na mě ještě, ale rozhodl jsem se ho po zbytek našich životů ignorovat. Takže jsem na sebe hodil bundu a vypadl jsem.Ne, ještě jsem musel seběhnout ty schody..
Gerard:
Rozzuřeného Mikeyho jsem našel jak spí. Nic proti tomu, když si dá odpoledne oraz,malé děti musí spát, ale mohl si vybrat milionkrát lepší místo než křeslo. Opravdu by mě zajímalo, na co má tu velkou věc umístěnou na krku..
"Ty mě nenecháš na pokoji, že?!" zařve na mě, že poskočím. Dneska je vážně mrzout. Přestože jsem velice tolerantní a nezačnu na něho taky řvát, bych byl radši, kdyby na mě vůbec nemluvil. Bohužel, lehnul si kam neměl a já jsem si skicáky nějak podat musel. Taky jsem se svou uměleckou tvorbou mohl vyřádit na fousech, které bych mu nakreslil, pokud by se nevzbudil.
Vzal jsem si tužky a kreslil jsem. Ten Frank mě dneska vážně naštval. Tak dlouho se nevidíme a on musel zdrhnout.. A beztak se dlouho zase neuvidíme. Vím o něm všechno kromě bydliště, školy a těch podstatných informací. Vážně, vím, že nemá rád veřejné záchody, bojí se prodavačů, má tetičku Yettu, asi osm tisíc psů, hraje na kytaru, nemá sourozence,nejí maso, vím, že hrál ve školce ovci.. Stejně by mě zajímalo, kam tak spěchal, že si na mě nemohl udělat čas. Beztak šel za nějakou holkou. Znám přesně jeho typy.. Jsou to takové ty, co stojí za prd. Jsou ploché jak stěna a mají akorát držku plnou přeslazených keců. Kdybych měl já na výběr z Franka a cukrování s nějakou buchtou, samozřejmě bych si vybral Franka. Buchtu možná tak na chuť.. To je fakt milé, že mu za to nestojím.. Doufám, že šel aspoň fetovat a není teď šťastný jako blecha v posteli s tou jeho "nakloněnou rovinou.."
Když jsem dodělal své "super dílo", zjistil jsem, že mám hlad a tak jsem šel na noční lup do ledničky. Říkám noční, páč bylo někdy okolo jedenácti.Samozřejmě tam nic dobrého kromě plesnivého salámu nebylo, takže jsem se rozhodl nadlábnout se zubní pastou a jít taky na kutě. Mikey už spinkal, páč je moc hodný chlapeček, takže jsem mu sebral pár polštářů, sluchátka a taky jsem usnul.
***
"Ne!! Franku máš krásné vlasy.." škubnu sebou ze spaní, přestože mi budík zvonil už před půl hodinou. Panebože, to byl ten nejhorší sen v historii snů.. Frank si chtěl obarvit vlasy na modro. Kdyby aspoň barvou na vlasy.. ona to byla olejovka.. Takže kdybych ho nezastavil, tak by měl modrou akorát tak plešku.. /mimochodem, tohle se mi zdálo../
Šel jsem si udělat kafe na uklidnění..
"Klíče mi laskavě dones, sraz u bufetu, ty hnusný zloději sluchátek.." zamračený Smajlík.-_- Ajaj, to se Mikey asi strašlivě zlobil.
Když jsem dojel do školy, šel jsem do bufetu. Ne kvůli Mikeymu. Měl jsem hlad. Postavil jsem se do řady a čekal.. Přede mnou stál nějaký ňouma objednávajíc si hranolky..
"No, nazdar.." přicupitá ke mně Mikey "Eh.. no a prosím bez ničeho.." houkne na baculatou bufetářku ten přede mnou.. "No tak ty klíče.." hustí do mě Mikey.. "Jak, bez ničeho?!" poleje tomu prckovi kečupem všechny hranolky.. "Jo, čekej.." prohledám si kapsy. "No.. jakože bez kečupu.." řekne si sám sobě klučina přede mnou a prudce se otočí.. "Co děláš?!" zařvu na něho, když mi celou svou svačinu připlácne na triko. "Ohm.. já se hrozně omlouvám, promiň, promiň, promiň.." sesbírává mi z trika hranolky.
"Franku??" vypadne ze mě. Ježíš, ten kluk vážně vypadá jako Frank. Jsem už vážně nebezpečný, vidím Franka úplně všude a dokonce se mi o něm i zdá. Perfektní.. Měl bych se z té svojí paranoidity / -_-/ léčit.. Ale pak mi koutky přes úsměv vyjedou do úšklebku.Protože to vážně je Frank. "Gee, panebože, já se hrozně omlouvám, promiň já jsem vážně nechtěl.." vezme kapesníček a začne mi stírat kečup z trika. "Ne, to je dobrý.." začnu se smát. Dobrý?? Vždyť teď vypadám, jako by mě někdo na něco napíchl.. Kdyby to aspoň bylo naopak, že bych já někoho na něco napíchl, ale takhle mi to vážně nevyhovuje..
"A vůbec co tu děláš??" vezmu si jeho hranolku a otřu si ji o triko.. i když to pořád nechápu, že teď v mojí škole dřepím u bufetu s Frankem, který mi náruživě hladí hrudník. Samozřejmě, čistě z důvodů estetických "Nebudeš mi to věřit, ale chodím tady do školy .. a přestaň mi žrát moje jídlo.." zasměje se.
"Ber to jako odškodné za to nové a čisté tričko.." zdůrazním ty dvě dost podstatné přídavné jména. Přestože mám opravdu radost, že Franka zase vidím, mám triko celé od kečupu."Chceš je??" nabídne mi celou mističku hranolek. "ale jdi, zas tak drahé to triko nebylo.." mávnu rukou.. svršek si sundám, čímž zapříčiním pozornost zdejších děvčat.. a chlapců.
"Uhů.." zavyje Frankie jako nadržená velryba a úžasně šibalsky se usměje. "Ne…ne.. já ne-nejím kečup." Sjede mi znova pohledem na mou obnaženou část těla. Samozřejmě jsem tak taktní, že nemám žádnou poznámku k jeho pohledům a dělám, že ho nevidím.. No dobře, taky nepopírám, že to dělám kvůli němu, je docela příjemné, když na mě takhle někdo kouká.
Když nám konečně skončily všechny přednášky, které jsem teda ve třídě odseděl v Mikeyho mikině, jelikož se jedna z profesorek nemohla soustředit, šel jsem si Franka pěkně odchytnout ke dveřím.. ne, že mi zase zdrhne. Navíc ho musím poučit, jak má zacházet s olejovými barvami..
Frank:
Jsem vážně dřevo. Lepší sraz s Gerardem jsem si přát nemohl. Totiž jsme se srazili. Nebo spíš.. já jsem ho srazil. Chudák.. Vážně opravdu úžasné. Po škole jsem šel teda k němu, abych nějak odčinil svůj včerejší útěk. Přišli jsme tam a chvilku jsme si povídali.. O holkách.. Na které měl Gerard úplně negativní názor, nechápu, co mu je. Přitom na mě působí tak strašně promiskuitně.. Asi blbý období. Pak jsem si půjčil jeho nádherně dobitou kytaru a zkoušeli jsme hrát nějaké písničky.. Zpívá vážně dost dobře, tak jsem si říkal, že mu to pochválím.. "Gee, ty zpíváš vážně úplně úžasně.. Hmm oproti tobě vržu jak staré dveře.." snažil jsem se vypadat mile.. "No nepovídej, to bych tě teda chtěl slyšet někdy vrzat.." přidá ten perverzák důraz na poslední slovo. Haha.. Kdyby ta jeho poznámka byla aspoň vtipná...



