close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nothing Personal, Just Job 12

26. prosince 2014 v 13:27 | She/Bee |  Nothning Personal, Just Job
Nemůžu říct, že by mě myšlenka na Waye nějak výrazně rozrušila, každopádně bych měl začít pracovat. Nebo spíš dělat jakože se snažím pracovat.
"Hele, rozhodl jsem se, že se odeberu do sprchy, abych ze sebe smyl špínu včerejší noci" informoval jsem svého drahého brejlatého spolubydlícího, který se mi před chvíli tak perfektně vysmál.
"Bože, ten člověk má na tebe špatný vliv. Určitě ti citoval nějakou milostnou básničku…Třeba Polámal se…ehmmm…Mraveneček" Michael okamžitě vyprsknul smíchy, načež se chytnul stolu, aby se neskácel pod náporem svého vlastního vtipu.
"Vážně poetické" utrousím nařčeně a jdu si raději schladit hlavu, abych tomu párátku s dvěmi extra tlustými skly náhodou neudělal něco, co by hodně bolelo. Bob už se naštěstí uráčil odebrat, ovšem zřetelný puch mě informoval o jeho nedávné návštěvě. Možná by se mohl naučit rozeznávat osvěžovač vzduchu od repelentu. Už se mi totiž stalo, že jsem se málem přiotrávil.
Otočil jsem kohoutkem s teplou vodou a nechal ji na sebe pomalu stékat, přičemž jsem si zase okamžitě vzpomněl na Waye. Možná že to bylo tím, že ten kohoutek zavrzal. Nechápu, proč mě myšlenky na něj přepadly zrovna teď, když tohle měla být očista od včerejší, respektive dnešní noci, ale nebyly to zrovna nepříjemné myšlenky. Kousnutím do rtu jsem se chtěl vzpamatovat z toho podivného stavu, kdy jsem měl chuť si zajet rukou do těch určitých míst, která netřeba zmiňovat. Zatřepal jsem hlavou, takže pár kapek z mých vlasů dopadlo na kachličky a poměrně rychlým pohybem si razily cestu po hladkém povrchu. Rychlé otočením kohoutku do původní pozice.
"Ty si hraješ na sultána?" otázal se překvapeně Bob, když jsem vyšel s turbanem na hlavě.
"To byl naprosto nekolegiální dotaz" utrousím nasupeně a dám si jednu ruku v bok.
"Hele, já vím že ve tvých zemích je hodně teplo, ale nechtěl by si na sebe hodit ještě něco?" rýpne si ještě a sjede pohledem mé polonahé tělo.
"Dostali jste strach?…Když si domů vodím..kamarády?" toto pojmenování se mi dost příčilo, když se vázalo k Wayovi. Nevím jak bych ho pojmenoval, ovšem vím, že slovem kamarád rozhodně ne. A taky vím, že by se mu to pojmenování moc nelíbilo.
Dopoledne jsem strávil focením nějaké prestižní galashow, které je zřejmě tak prestižní, až ji neznám. Neorientuju se v těchhle nobl akcích, kde chodí všichni…co na to mají. Třeba tohle je ten důvod proč ji neznám.
Nafotil jsem pár slavných dvojic, které spolu cukrovaly u baru…u stolu…na místních záchodcích. Jo, musím podstupovat dokonce riziko výskytu jistých tělních tekutin v mých teniskách. Je to dost o hubu, ale já jsem tak hrdý zaměstnanec, že jdu i přes…no, řekl bych mrtvoly, ale v tomhle případě se hodí spíše jiné slovo.
Tiše jsem se vkradl do jedné kabinky, která byla přímo vedle té, ve které se to nebezpečně hemžilo. Bohužel to byly ženské toalety, takže už jen ta pouť dovnitř byla dost nebezpečná. Sklopil jsem prkýnko, potom i poklop mísy a stoupnul si nahoru. Vypnul blesk ve foťáku a už jsem měl pár dost pikantních snímků snědého kulturisty, nad kterým slintají snad všechny ženy v důchodu, které sledují jeden nejmenovaný seriál, vždycky mezi druhou a třetí hodinou odpolední. Byla tam s ním taková pěkná blondýnka. Nebyla tak úplně můj typ, ale s tím chlápkem v kabince tvořila ideální pár. Až na to, že tenhleten frajer má manželku a tři děti a bloncka snoubence, který jel na misi někam, odkud jí každou chvíli můžou napsat oznámení, že její milovaný chlapec natáhnul bačkory. Ale až na tyhle detaily byli vážně děsně roztomilí. Slečna měla hrozně sympatické spodní prádlo. Ještě sympatyčtější ovšem bylo, když jí ty spoďáry začal rozepínat. Rychle jsem si stoupnul na špičky, abych měl co nejlepší fotky…byl jsem rád, že toalety byly velmi frekventované místo. Takže zvuk mého drahoceného přístroje nebyl téměř slyšet. Říká se že se má v nejlepším přestat? A kdyby tihle dva přestali, tak se bych se nemusel tolik nahýbat a jistě by pode mnou nepraskl kryt mísy na které jsem stál.
První co mě napadlo bylo "Jsem v hajzlu"…zaprvé proto, že teď jim bude jasné, že to jejich intimní setkání asi nebude tak úplně soukromé a za druhé, protože stojím v nažloutlé vodě až po kotníky.
Okamžitě jsem vylez a snažil se co nejrychleji vypadnout…bohužel jsem si nevšimnul toaleťáku na podleza, který se mi okamžitě přilepil k mokrým podrážkám. Ten borec samozřejmě okamžitě vyrazil za mnou, takže jsme společně vyděsili pár dam, které se rozhodly jít upravit se v zrcadle, které by se svou velikostí dalo přirovnat k plátnu v kině.
Nedohnal mě, protože jsem se mu ztratil v davu a okamžitě mě naplnil pocit uspokojení. Mám fotky a ještě jsem mu utekl. To je lepší než deset Wayů dohromady. Naštěstí mě osvítilo světlo svaté, takže jsem měl přímo geniální nápad…vyjmul jsem film a strčil ho do kapsy. Myslím že v tom pravém okamžiku.
"Ty hnusnej podvraťáku!" zaječel někdo a já hned za sebou uviděl tu bloncku, kterou jsem před chvíli přistihnul jak provádí silně nekalou činnost. A ten její tady byl taky.
Okamžitě mě chňapnul za límec a nesl mě ven. Vzhledem k tomu, že měl přes metr devadesát to pro něj nebyl moc velký problém.
"A ale…co proč?" snažil jsem se ze sebe dělat neviňátko, ale bohužel nepomohl ani ten nejroztomilejší psí pohled, který umím stvořit.
"Myslíš že je tady hodně fotografů…s hajzlpapírem na botě?" zasyčel a s úšklebkem mě jednou ranou srazil na zem. Bylo mu jasné, že je má tělesná schránka křehká, takže se vyřádil už jenom na foťáku. Ještě že mám matroš v kapse. Nejhorší na tom všem bylo, že byl ještě pořád bílý den. A lidi se nekoukali moc vstřícně. Jedna babička si dokonce odplivla, když mě viděla.
Než jsem stačil zjistit, co všechno mám pohmožděné a jaký odstín fialové mi zůstal pod okem, jel mi tramvaj, takže jsem se nějak extra neprohlížel a doběhl tu tramvaj. Až tam jsem si vytáhl prasklý telefon a začal se prohlížet v displeji. Asi to, že na mě všichni čučeli nebylo jenom tím, že mi z nosu valila krev jak z vola, ale taky, že jsem se postavil ke dveřím a začal si upravovat rozcuchané vlasy. Vypadal jsem vážně děsivě.. Ještě kousanec na rameni a mohl bych jít za zombíka. Takže jsem svůj původní plán, jít do kanceláře a hned tam hodit fotky do kompu odložil a šel jsem si domů vylepšit vizáž.Vypadal jsem vážně hrozně. Moji fotku by měli dát na cukroví, aby na něho děti nechodily.
Pár lidí se za mnou ještě otočilo, ale ignoroval jsem je. Taky to nebyly žádné výstavní kusy. Přišel jsem k našim vchodovým dveřím a samozřejmě jsem si musel nechat klíče v bundě, kterou jsem ovšem nechal až daleko za vchodovými dveřmi. Takže jsem byl odkázán na Boba, u kterého bylo jasné, že mě bude týrat a jenom tak mě nepustí dovnitř. Protože on by přece neběhal jenom tak pro někoho s klíčema dolů, když by se musel plahočit zpátky nahoru. Bohužel nenaskytla se méně morbidní varianta, takže abych se dostal domů byl jsem připraven nechat se zpustit z okna a řvát, že jsem batman.
"Co je..?!" ozve se do sluchátka, když zazvoním. Bobe, co se asi tak děje?! Skupina tanečníků ti chce ukázat jak nacvičují scénický tanec.. Jo, to je tak, když si Bob k večeru dáchne.
"No, nazdar spáči.. hele, že budeš tak hodný a přijdeš mi dolů odemknout??" ke konci věty zním už mile.
"Franku?! Já ti ty klíče hodím z okna.. vydrž." Uhm.. tak to šlo rychle. Tak teď ještě, aby se trefil. Nebo spíš netrefil.. do mě.
"Čau.. vypadáš, fakt dobře" houkne na mě Bob v trenkách, když se dostavím nahoru do bytu.
"Ta barva ti sluší.." tváří se fakt uznale.. Že by poznal, že mám barvené vlasy?? Byl to jenom šampón aby skryl mé počínající šediny..
"Ale Bobe.. to už mám dýl" prohrábnu si vlasy.
"Ty, vážně se ti to líbí" kouknu na sebe do zrcadla a vyhrábnu si z pramenu vlasů nějaké svinstvo
"Ne.." začne se chlamat Bob, který zřejmě nemluvil o mých vlasech. Vražedně na něho kouknu, protože kdybych se hned nezačal zabývat svým hárem viděl bych jak zřetelně se vybarvila ta fialová pod levým okem.
"Kde jsi to chytl, borůvko? Že tě zmlátila holka?!" prohlíží si detaily Bob. Jenom zakroutím očima a prásknu dveřma od koupelny. Umyju si krvavý nos a nějakým Mikeyho balzámem si potřu to oko. Potom se přesunu do svého pokoje a převleču se do něčeho civilnějšího, protože ještě cylindr a jsem celý Motýl Emanuel.
"Hele, kam jdeš?!" táže se Bob, jako by mu na mé přítomnosti tolik záleželo.
"Do práce.." vycením zuby a zamávám mu kartouz foťáku před očima. Kouká na mě, jakoby mi ta rána nějak moc prospěla, protože se tvářím opravdu šťastně. No, taky byste byli šťastní, kdybyste nafotili něco takového a ještě unikli smrti.
"Takže ty jsi měl málem před plastikou obličeje a jsi takhle v pohodě?!" rozhodí nevěřícně rukama Bob. Hm.. celá moje máma.
"Náhodou.. dobrá zkušenost" zatlemím se na něho. No jo.. euforka. Ale kdyby to bylo dlouhodobý, tak mi s tím doktoři pomůžou.
"To mě na vás bláznech tak děsí.. Někoho přejede traktor, a on řekne: Náhodou, dobrá zkušenost." Odvětí konzervativní Bob a zavře za mnou dveře. To má hold blbé, že ho to děsí, já letím do kanclu. Jak jinak, než tramvají.
Na zastávce jsem musel s´tát asi ještě tak šest minut. Blbý večerní provoz. Dokonce jsem našel ještě stopy vlastní krve z nosu. Uhm.. pan řidič, bude mít zřejmě překvápko i na zemi u prostředních dveří.Sednu si a čekám.. Naproti mně sedí mladý.. kluk a telefonuje. Jenomže stylem "Ty to polož, ne, ty to polož.."
Bože.. tihle mladí. Ta láska je tak oslepující. Ještě, že jsem nikdy nebyl a nebudu takhle pitomý.
"Tak to už sakra polož.." zařvu na něho, vytrhnu mu mobil z ruky a položím mu hovor. Haha.. a máš to chlapče. Ještě, že tady okolo není nikdo, kdo by mi udělal další modrák za toho kluka s otevřenou pusou.To, co, ale vidím na obrazovce a to jméno: "Tom" mě vážně děsí. No, konečně moje zastávka a já můžu z teplé tramvaje vyjít.
Doběhnu ke dveřím do práce a strčím do zámku klíč. Proč to sakra nejde?! Aha.. ono totiž není zamčeno. Aspoň víme, že poslední odcházel Jess, který nikdy nezamyká. Vyběhnu těch pár schodů, otevřu, rozsvítím a ..
"Aww?! Co tu sakra děláš??" vydechnu do úsměvu na Waye, který tam jenom tak sedí a chlampe kafe zase samozřejmě z mojeho hrnku.
"Jéje, Franku, taky tě rád vidím.." asi čekal, trochu jiné přivítání.Zamrká na mě a napije se kávy, kterou mu seberu.. ehm.. "od úst" a dopiju to, co je v hrnku. Zatvářím se trochu dotčeně a snažím se dělat, že je to skrze hrnek.
"Panebože, kdo tě tak zřídil?!" přisune si mě k sobě a prohlíží si flekanec pod okem.
"No, víš.. jeden buldog se nasral, že mu fotím fenu.." odpovím mu způsobně, ale on mě samozřejmě vůbec neposlouchá a zkoumá mi prstama spánek. Oh.. focení. Myslím, že už ví, vše o mém zaměstnání.
"Au.." sundám mu ruku z mojí hlavy. "Jak jsi mě našel??" Nebo by spíš byla vhodná otázka, proč?! Ano, Gerarde vyřaď se a taky mi jednu vraž..
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Valence poison Valence poison | Web | 27. prosince 2014 v 19:43 | Reagovat

No tak to som zvedavá čo mu teraz Gerard povie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama