Snaha o to, posunout se někam dál v "ději"
Neúspěšné...:D
Z jeho kanceláře jsem vyšel silně pokořen. Právě jsem se před svým šéfem shodil natolik, že už mu zřejmě nikdy nebudu moct pohlédnout do očí. Dobře, dobře, jen jsem mu řekl, že tu práci nevezmu. Pro mě je to, že něco nezvládnu asi tolik obvyklé, jako vidět sele co tančí Labutí jezero.
"Že já se na to nevykašlu…" povzdechnu si, načež položím svůj foťák na stůl…no, řekněme ne úplně jemně. Všichni v místnosti otočí hlavu a zpraží mě docela nerudným pohledem. Samozřejmě, jsou to bulvární hyeny, ty otáčí hlavy za každou mršinou. Už vím, proč si mě tak zkoumavě prohlížejí. Anebo to bude tím, jak jsem třísknul se svým fotoaparátem.
Zbytek dne jsem se proflákal. Hlavní pracovní dobou každého fotografa bývá totiž večer. Fotím lidi v bezvýchodných situacích a ty se přes den moc nenaskytnou. Anebo naskytnou, ale nejsou to ty situace, o které by měl zájem hladový čtenář. Už mluvím jako Chris. Teda spíš myslím jako Chris.
Po pár sklenkách neidentifikovatelné tekutiny nazvané "Sand in your shorts", což má být asi nějaká obměta typického návzu "Sex on the beach". Dal jsem si to čistě kvůli názvu, abych viděl, jak se zatváří ten barman. Měl jsem sto chutí lascivně zamrkat a napsat svoje telofní číslo na podtácek. "A pomeranč k tomu..chcete?" optal se mě chladně a vypadalo to, že jestli řeknu, že jo, tak to budu mít koktejl, který obsahuje výměšky jeho slinných žláz.
"Slyšel jsem, že tady chodí nějaká blonďatá zpěvačka a dává si tohle…" houknu na barmana, i když nevypadá moc hovorně. Třeba ho trošku vzkřísím a nebude mu směna utíkat tak pomalu. Rozhovor se mnou je přeci jen…vždy na úrovni. I když se bavím o blonďatých zlatokopkách. "Ne, ta chodí vedle. Tady nesmí psi" konstatuje příkře, načež jde obsluhovat dalšího hosta. Chvíli mi trvalo, než mi došlo co má ta bloncka společného se psem…
"Vzdal jsem to. Dneska už to vážně nemá cenu. Stejně se tam neukáže" mumlal jsem si sám pro sebe. Stejně mě nikdo neslyší…
"Kde si tak dlouho?!?! Už tady na tebe čekáme celou věčnost" dostane se mi velmi milého přivítání jen co zaklepu na dveře. "Byl jsem…na zkoušce se školním sborem" zamumlal jsem sarkasticky a alkohol v krvi pracoval jenom pro mě. Nebyl jsem opilý...jenom ve výřečné náladě.
"Chtěl bych ti něco oznámit, když ses konečně uráčil přikráčet. Čeká tady na tebe ten…no, ten kluk" konstatoval Bob a zašklebí se při tom, jako by byl Marie Terezie, která právě zavedla povinnou školní docházku. Oči mi zajiskří…teda jako, pokud myslíte, že touhou, tak vás zklamu. "Co tady dělá?" bylo mi jasné kdo je "ten kluk".
"Jak si mě našel?" takhle se prosím vítají hosté. Sladká Amerika. "Jak jsem tě našel? Vždyť jsem tady spal" oznámí mi naprosto bez úcty, vzhledem k tomu že právě sedí na mé posteli a pije..jak jinak než z mého hrnku. "A ty si ho pustil?" svou otázku mířenou na Boba doprovodím škytnutím.
"A co sem měl jako dělat? Měl jsem mu zabouchnout před nosem?" Bobe, Bobe…samozřejmě!
Way pozoroval naši drobnou hádku a rozhodnul se nám do toho nemíchat, protože by z toho mohl vyjít s borůvkovým kolečkem pod okem.
"Víte co, raději vás tady nechám o samotě. Kdybyste něco potřebovali tak jsem hned vedle, ale nechoďte za mnou s tím, že máte hlad" upozornil nás, protože vím, že když ho požádám o tak drobnou službičku jako je uvaření večeře, tak vždycky soptí.
"Takže? Chci to vyřídit rychle. Proč si sem přišel, co po mě vyžaduješ..a vůbec?"chrlil jsem to ze sebe a řekl bych, že mi k tomu silně dopomáhalo menší množství alkoholu v krvi. Docela nechápavě se na mě podíval. Jako by bylo naprosto přirozené, že cizí chlap leze do postele jinému chlapovi a navíc má JEHO hrnek.
"Přišel jsem…za tebou" konstatuje a párkrát zamrká. To si jako myslí, že ta noc..že to něco znamenalo? Kdyby si jen věděl, drahý nepříteli, že jsi pouze můj vědecký experiment, tak by si pelášil. Anebo je to nedostatkem jedné věci, pro něj převelice důležité věci. "Copak, na dálnici podražili, tak jdeš za svým oblíbencem?" protáhnu ironicky obličej a zkřížím ruce na hrudi.
"Oblíbencem…vždyť mi za ty služby neplatíš" ušklíbne se a přitáhne si nohy více k tělu. "Mám chuť tě okamžitě vyhodit před barák" tohle možná není moc vhodné říkat nahlas, ale když už mám za sebou Sex on the beach, tak už můžu všechno. "Vyhodit… Ale z okna" dodám ještě, abych to dovršil a sednu si vedle něj na postel.
Podíval se na mě a snažil se o úsměv. Taky jsem se snažil, ale vypadalo to spíš, jakože se mi chce děsně moc na záchod. Opřel jsem se o stěnu a prudce vydechnul. Way mě urychleně následoval a letmo se mě dotknul. Bylo ta fakt jen tak aby se neřeklo. Za chvíli už to nebyl jenom dotyk bříšky prstů…už měl celou dlaň na mém hrudníku. Bože, dej ať je Bob hluchý…
"Ty prasáku, se na mě hned tak vrhneš, jo?!" vydechnu. Way mi začne odumlávat krk a já se nemůžu ubránit smíchu. Načež mi začne rty ochutnávat čelist. Musím si nechat od Amy koupit nějaký make - up na vycucnuté póry.
"Máš s tím problém?!" chytne mě za triko a vecpe mi jazyk do krku. Uhm.. taky si ho přitáhnu za tu věc, co má na sobě. Prohnu se v zádech a pod triko se mi dostanou jeho prsty. Jo, taky mu začnu rozepínat knoflíky, aby to nevypadalo, že mě to nebaví.
"Gerarde.." zašeptám, když mi začne svlíkat triko. Asi se tvářím hodně zoufale, že na mě tak hledí, ale při pomyšlení na to, že tady za chvilku vtrhne Bob a bude se ptát, co tady děláme a já nenajdu vhodnou výmluvu, jsem dost nervózní.
"Co zas máš?!" vytáhne si ruce z pod trika a nakvašeně se na mě posadí. Oh.. ne?! To jsme si nerozuměli, kdo říkal, že máš přestat?! Stáhnu si ho zase na sebe, aby to náhodou nevypadalo, že nechci. Ne, nechci, ale když už jsme začli..? JO, taky mu prsty zajedu pod tu blůzu a sundám mu rukáv.
"Ah.. kdo je tady prasák a hned mě svlíká?!" vytáhne koutek na horu Way.
"Drž hubu.." zavrčím na něho a teď mu začnu dělat jarní úklid v krku já. Sundal jsem mu i zbytek blůzy a triko. Rty mi sjely na krk a taky se mi pokoušel sundat svrchní část hader. Když už se mu to konečně povedlo, vysápal se zase nahoru a to už na mně ležel celou vahou. Ok, no.. asi ne, celou vahou, protože to by ze mě zbyl velký mastný flek. Když je teď do.. pasu nahý můžu to posoudit, ale stejně jsem měl problém s dechem. Zase se na mě tak divně podíval. Co ti je, Gerarde?! Radši jsem ho stáhl pod sebe, bohužel, ne na dlouho..
"Uhm.. co děláš?!" uchichtne se a já jsem zase dole. Teď se ze mě sesune, zamrká na mě a rukou mi začne jezdit po hrudníku. A dolů.. Trochu sebou škubnu. On se na mě se zálibou podívá, to se, ale dost divím. Při tom mém výrazu, by mě to taky nebavilo. Pořád musím hypnotizovat dveře.. jo.. Pak už je mi to vážně jedno, protože to už jsem bez kalhot a jenom se snažím neprokousnout si ret a nehlučet, protože mi Way zajede rukama…
NE!! Nebudu vám tady popisovat, co bylo..
"Hey Franku..?" přitiskne si mě víc k sobě, že trochu váhám, jestli to má být taktika toho brouka, který svého samečka po aktu v pevném sevření sežere. Gerard by byl teda otesánek, kdyby měl sežrat každého, s kým spal. Jo, jako bych ho slyšel: Jed jsem, sněd jsem. Mámu, tátu, děvečku s jetelem…
"Uhm..?!" fetnu si jeho vlasů, jakoby bylo normální, že mu budu vyčuchávat háro. Oh můj bože.. Jemu tak úžasně voní vlasy.
"Gerarde?? Používáš nějaký speciální šampón na vlasy??" vydechnu a znova nosem zašmátrám po aroma.
"Jo, ale je dost drahý.." usměje se. No, myslíš, že na to jako nemám?! S mým platem novináře?? Kdežto ty, obdivovaný zpěvák si můžeš dovolit drahý šampón?! Haha.. mám taky dobrý vlasy.
"A taky ještě jemný hřeben.." konstatuje s úšklebkem. Pak jsme si ještě chvilku povídali.. no ok. Gerard povídal, pak konečně povolil obětí a já si mohl dopřát poklidný spánek.
"Ne, Gerarde, nedívej se tak na mě.." konstatuju hned po probuzení. Nemusím ani otvírat oči, abych věděl, že na mě zírá.
"Gerarde no tak.." zpřísním hlas a snažím se ho nahmatat, abych mu jako dokázal, že ho vidím.
"Gerarde?!" strhnu něho deku a on tam… není?!Cože proč jako?! Odešel? Ne, to je blbost, určitě si šel počíst Bobovy časáky. Takže bude na záchodě.
"Hey, Gee!!" prorazím dveře na hajzl.
"Ty vole, co děláš?! Proč mi sakra lezeš na hajzl, seš normální?! Nevidíš, že jsem na velký?! Velký jsou velký, vypadni" zaječí na mě Bob čítajíc "denní tisk" .
"Sorry.." houknu na něho, jako bych mu na záchod lezl denně, a až teď mu to vadilo. Jo, mimochodem, odporoučel bych se i bez jeho povelu. Nechápu, jak může čuchat ten odér. Měl by se zamykat. Ještě, že už jsou pryč ty doby, co nám toaletou provoněl celý byt. On totiž, když si byl jistý, že je doma sám, tak si v kuchyni pustil rádio a dveře na záchod si nechal otevřené. Horší pak bylo, když jsem přišel domů, zrovna při jeho nechutném rituálu.
"No.. haha." Zatlemím se na Mikeyho. "Hele, neviděl jsi tady Ger.. ehm.. no toho týpka ode mě?!" nadzvednu obočí.
"Pokud myslíš, toho milého chlapce, s kterým si tolik rozumíš, tak ne." Ne, myslím chlápka, který mi znechucuje každou vteřinu mého života. No. Supr, takže tady Way není. Ne, není mi to líto ptám se jenom proto, jestli si mám zkontrolovat, že mi nechybí úspory doklady a.. Jsem rád, že tu není. Ještě by nám sežral celou ledničku.
"Díky.." zavrčím na něho a jdu zkontrolovat všech šest mandarinek, o které bych nerad přišel. Takže Way, tady není. To jako pro něho ta noc, nebo dvě nic neznamenaly?! Pro mě teda nic, to vůbec, ale pro něho by mohlo, ne?! Proč tu není?? Magor.. Udělám mu dobře a on zdrhne.. Ehm. Idiot s drahým šampónem.
Ale jak to, že odešel?...




No Frankiemu to asi neni až tak jedno ako tvrdí :D Ale tie hlášky ma tak zabíjajú :D Prečítala som všetky časti a nebola jedna pri ktorej by som nevybuchla smiechom :D :D :D Božíííí :3 Teším sa ďalej :) A som fakt zvedavá ako sa to vyvinie a ako to celé dopadne :)