close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2014

Gerard, You Make My Heart Burn.. 1

26. prosince 2014 v 13:39 | Bee |  Gerard, you make my heart burn..
Takže.. přijde nový rok a nové storky.. doufám.. Je to psané z několika pohledů.. so.. I hope, you like it :)

Mikey:
Mikey:
Nechce se mi tam. Nikdy se mi tam nechtělo. Teď zvlášť ne. Nechci aby se vrátily ty doby, kdy budu zase chodit do školy s mým dementním bratrem. Se svým prospěchem bych mohl jít na Harward, ale ne.. naše okresní vysoká je přece taky dobrá, kdežto z Harwardu vyšlo jenom pět prezidentů.
"Michaeli, vstávej, dělej.." stáhne ze mě peřinu můj zamindrákovaný brat. Panebože, tohle mi dělal naposled na základce. Do teď jsem se na vysokou docela těšil, jsem si říkal, jak to bude osvobozující od té debilní střední, kde vám pořád stáli za zadkem a prudili s tím, pokud neuděláte stupidní úkoly, které by zvládl i cvičený lachtan, zhorší nám průměr. Bohužel, rovnou ze základky na vysokou neberou. Jo, svoboda.. sbohem pěkný živote.
"Vole, dělej!!" zaječí na mě zase. ".. neříkej, že jsi mi prokázal takovou laskavost a chcípls??" Gerarde.. ty jsi tak ohromně vtipný. Vyhrabu se z postele a jeho xicht nekomentuju, protože to stejně nemá smysl.
Udělal jsem si kafe, ohákl jsem se, jakože prostě normální první den strávený na vysoké.. Chce to nějakou úroveň. Cítím se tak vznešeně, že už budu na vysoké, kam se nedostane kdejaký buran, i když vzhledem k tomu, že první dva ročníky této školy absolvoval i Gerard.. Asi to nebude tak extra super. Takže nové tmavě modré džíny a..
"Gerarde nevíš náhodou něco o mém černém tričku??" otočím se na něho od skříně.
"Jo.. myslíš to nové.. je skvělé, pohodlné a navíc mi dost dobře sedí.." zatlemí se.. to je skvělé a nejsou ti náhodou dlouhé rukávy?!
"To jsem rád, že se ti líbí.." zaskřípu zubama. Ne, nemá vůbec smysl se zabývat , kde triko skončilo, v nejbližšíh dnech se s ním neshledám. Ano, takže si na sebe vezmu zelené tričko s motorkou. Určitě udělám skvělý první dojem. Jako zapálený motorkář -_-
Jeli jsme tramvají. Nesnáším městskou dopravu. Jasně, mohli jsme jet autem, novým autem od Gerarda, to by ale samozřejmě nesměl někam strčit, respektive v jeho případě v nějakém baru nechat svůj dva měsíce nový řidičský průkaz.
"Čau Kate.." osloví bratr nějakou bloncku v tramvaji. Jo, divil bych se, kdyby zrovna tahle kočka Gerarda neznala. "Taky do školy.." podiví se a se zájmem se na ni pořád mile usmívá. Se spíš divím, že tahle holka studuje. Vypadá jako ta tuctová holka, jejímž největším zájmem je prohlížet si svá selfie a špekulovat o kvalitě nově zakoupených očních stínů.
Po dvou zastávkách ta holka vystoupila. Gerard se přesunul do prostřední části dopravního prostředku. Taky tam byla nějaká jeho " kamarádka". Tentokrát černovlasá s piercingem v nose. Taky, se s ní začal vybavovat. Už nevypadala, že by o bratrovu společnost tolik stála. Jo, holka.. jsme na tom podobně. Taky pro jistotu vystoupila. A Gerard začal klábosit s nějakou děvčicí úplně ve předu. Panebože, brácha, ty je znáš snad všechny?! Kdybych mohl, tak se asi propadnu tak hluboko do země, co to nejvíc jde. Stydím se za to, že je zrovna on můj příbuzný. Ne, teď mi začne nový život. My vystoupíme, dojdeme k naší škole, která bude určitě tak velká, že tam mýho bratra minimálně celý den neuvidím.
"Sbohem bratříčku, nebudeš mi chybět, pokud budeš něco potřebovat, tak je mi to jedno.." zakřičí na mě přes celou chodbu, kdyby náš dramatický příchod náhodou někdo přehlídl.Teď musí i uklízečka vědět, že jsme příbuzní. Díky, Gerarde, právě jsi mě totálně pohřbil. Pokud mě zas všichni profesoři budou oslovovat, Gerarde, tak odsud vážně zdrhnu
"Brýden..jsem Michael Way.." zajdu si na recepci. Ženská u počítače si mě přeměří očima a začne tam něco ťukat. " už třeťák, ne?!" sundá si brýle a tak divně si mě prohlíží. Bože, za co mě trestáš?!
"Ne.. eh.. to je bratr.. já budu v prváku." Vykoktám ze sebe.
"Jo.. aha.." nasadí si ty brýlky zpátky na ten svůj obrovitánský nos. "Tak to nahoru po schodech, doleva, potom úplně na konec chodby doprava, zase nahoru a je to učebna 523 po levé straně." Jo jasně, přesně vím, kam jít... S "díky" se odporoučím hledat svoji třídu.. Po vyšťavujícím hledání najdu obrovskou učebnu , kde už všichni jsou. Sednu si teda do poslední lavice a dost nervózně pořád poposkakuju na židli. Kdyby ta židle tak blbě furt nevrzala, tak se na mě nemuseli všichni dívat a já jsem mohl v klidu splynout z davem. Doufám, že brzy přijde někdo, kdo nás donutí, něco dělat.Tyhle začátky, jsou vždycky hrozně divné.. Všichni se kolem sebe tak rozhlížejí..
Najednou se přiřítí ještě jeden kluk. Mezitím, co dohání dech, se bezradně rozhlíží po třídě, pak se na mě usměje a jde si ke mně sednout. Co, že si vybral zrovna mě?! Že by zapůsobilo moje zelené tričko s motorkou?! Že, by vášnivý motorkář??
"Můžu??" táže se mě a skládá si batoh k mojí lavici.
"Eh.. ke mně?! Jasně.. Pokud teda.." rozhlídnu se po třídě. Eh.. zjišťuju, že to triko je asi stejně děsné, jako předtím, páč jinde není místo a tak si chudák, musel sednout k prásklému motoristovi..
"Čau, já jsem Frank.." usměje se ten malý, černovlasý kluk. Jo, je opravdu maličkatý.
"Mikey.." usměju se. Vypadá docela v pohodě. Jsem rád, že si ke mě sedl někdo normální. Ne, třeba nějaká kravka z šaliny, která by se mě na něco pořád ptala.
"No.. a jaké byly prázdniny??" fajn, tak si ke mně sedl Frank, který se mě bude pořád na něco ptát..
"Fajn.." konstatuju vřele. Ne, jinak se to popsat nedá. Nic extra to nebylo. Když byla nějaká pařba, tak mě pak bolela hlava, takže jsem moc nepařil. Když jsem byl doma, byl jsem s Gerardem, takže jsem obětoval svoji hrdost a většinu svého volného času v létě, jsem strávil u naší babči. No.. je to tak vždycky. A pak se divím, že přes léto tak přiberu. Na rozdíl od bráchy, umí vařit..
"A ty??" tážu se ze slušnosti. Přece jenom, když už nemám, to fešné tričko, musím nějak zapůsobit, abych udělal dobrý dojem. No.. a taky se mi nechce mlčet, páč ten profesor bude zřejmě tak úchvatně dochvilný jako Frank.
" Skvěle.." zatlemí se Frank, jakoby říkal, že zažil ty nejlepší prázdniny, co mohl.
"Byly to ty nejlepší prázdniny, co jsem zažil.." -_-
"Jsme s partou odjeli na Floridu.. Tam to bylo bezvadné.." rozhodí rukama. Jo tak y jsme se měli fajn. Na půdě jsme s babčou našli zlacené talíře.
"A když jsme odjížděli.. tak se nám normálně chtělo brečet. Fakt krásně tam bylo. Pak jsem byl se sestřenkou dělat vedoucího jednoho hudebního kempu. Tak též byla úplně sranda.." rozplýval se ten můj úchvatný spolusedící.
"Hudební kemp?? Hraješ na něco??" jo.. hudba. Že by společná záliba??. Taky hraju.. nebo se pokouším.
"Na kytaru.. šestým rokem.." usměje se fakt hrdě. Tím jsi mi jako chtěl naznačit, že jsi opravdu hodně dobrý, kdežto já hraju teprve třetím rokem.. jo Franku jsi lepší!!
"Uhmm .. no jo.. taky hraju.. na bassku." Řeknu jakoby o nic nešlo. Však taky o nic nejde. Zatím to zní, jako zvuky, které by vydával grizzly, navštívit našeho zubaře.
"Ale asi s tím seknu. Nikdo to u nás nedokáže ocenit." A s nedostatkem motivace, a přebytkem blbých keců se blbě něčeho dosahuje.
"Proč?!" zaúpí nechápavě. Neznáš mého bratříka, milý Frankie.
"Tohle téma je zbytečné rozebírat.." pronesu ještě před tím, než se konečně dostaví náš profesor.
Po dni stráveném s Frankem a ve školní lavici jsem byl docela unavený. Takže jsem šel přímo domů. Ne, nechtělo se mi nic. Měl jsem si jít shánět nějaké učebnice , ale nebylo mi nejlíp. Bylo mi děsně. Jsem fakticky totální outsider, který nemá zážitky, kámoše a vůbec nic, co by se dalo v životě využít. Vyšel jsem těch šest hrozných pater našeho baráku, protože nám zase nejde výtah. Složil jsem se na sedačku v našem divném obýváku a plánoval jsem si, celý odpoledne litovat svého podělaného života.
Skvělý plán na odpoledne mi ovšem překazil zvonek u dveří..Uhm.. brácha si zase zapomněl klíče..
"Michaeli dělej, otevři mi dveře.." zaječí mi do ucha přes sluchátko vedoucí ke vchodovým dveřím.
"Mákni.. dělej, prvňáku.. a buď tak laskav a ukliď ten bordel, co tam beztak máš.." aha.. jako bych já byl ten, po kterém tam mladší bratr uklízí.
"Jo.. neměl bych taky dát sušenky na záchod tomu skřítkovi, který nám tam vždycky dodává papír, když ti dojde?! Oh.. ne počkej, ten papír tam dávám vždycky já.." oplatím mu ten jeho hrozně milý tón..
"Přestaň kecat.. a otevři, pošuku, mám návštěvu.." jo tak návštěvu. To známe, ty jeho návštěvy. . jasně. Vždycky k nám přijde nějaká holka, s tím, že se nechá od Gerarda doučovat biologii, ale místo toho odchází z hodiny anatomie profesora Prasáka Gerarda Waye, div ne, v jiném stavu. A celé se to odehrává v pokoji, o který se ten vášnivý děvkař dělí se mnou. Ale jo.. co bych pro něho neudělal.. -_-

Nothing Personal, Just Job 12

26. prosince 2014 v 13:27 | She/Bee |  Nothning Personal, Just Job
Nemůžu říct, že by mě myšlenka na Waye nějak výrazně rozrušila, každopádně bych měl začít pracovat. Nebo spíš dělat jakože se snažím pracovat.
"Hele, rozhodl jsem se, že se odeberu do sprchy, abych ze sebe smyl špínu včerejší noci" informoval jsem svého drahého brejlatého spolubydlícího, který se mi před chvíli tak perfektně vysmál.
"Bože, ten člověk má na tebe špatný vliv. Určitě ti citoval nějakou milostnou básničku…Třeba Polámal se…ehmmm…Mraveneček" Michael okamžitě vyprsknul smíchy, načež se chytnul stolu, aby se neskácel pod náporem svého vlastního vtipu.
"Vážně poetické" utrousím nařčeně a jdu si raději schladit hlavu, abych tomu párátku s dvěmi extra tlustými skly náhodou neudělal něco, co by hodně bolelo. Bob už se naštěstí uráčil odebrat, ovšem zřetelný puch mě informoval o jeho nedávné návštěvě. Možná by se mohl naučit rozeznávat osvěžovač vzduchu od repelentu. Už se mi totiž stalo, že jsem se málem přiotrávil.
Otočil jsem kohoutkem s teplou vodou a nechal ji na sebe pomalu stékat, přičemž jsem si zase okamžitě vzpomněl na Waye. Možná že to bylo tím, že ten kohoutek zavrzal. Nechápu, proč mě myšlenky na něj přepadly zrovna teď, když tohle měla být očista od včerejší, respektive dnešní noci, ale nebyly to zrovna nepříjemné myšlenky. Kousnutím do rtu jsem se chtěl vzpamatovat z toho podivného stavu, kdy jsem měl chuť si zajet rukou do těch určitých míst, která netřeba zmiňovat. Zatřepal jsem hlavou, takže pár kapek z mých vlasů dopadlo na kachličky a poměrně rychlým pohybem si razily cestu po hladkém povrchu. Rychlé otočením kohoutku do původní pozice.
"Ty si hraješ na sultána?" otázal se překvapeně Bob, když jsem vyšel s turbanem na hlavě.
"To byl naprosto nekolegiální dotaz" utrousím nasupeně a dám si jednu ruku v bok.
"Hele, já vím že ve tvých zemích je hodně teplo, ale nechtěl by si na sebe hodit ještě něco?" rýpne si ještě a sjede pohledem mé polonahé tělo.
"Dostali jste strach?…Když si domů vodím..kamarády?" toto pojmenování se mi dost příčilo, když se vázalo k Wayovi. Nevím jak bych ho pojmenoval, ovšem vím, že slovem kamarád rozhodně ne. A taky vím, že by se mu to pojmenování moc nelíbilo.
Dopoledne jsem strávil focením nějaké prestižní galashow, které je zřejmě tak prestižní, až ji neznám. Neorientuju se v těchhle nobl akcích, kde chodí všichni…co na to mají. Třeba tohle je ten důvod proč ji neznám.
Nafotil jsem pár slavných dvojic, které spolu cukrovaly u baru…u stolu…na místních záchodcích. Jo, musím podstupovat dokonce riziko výskytu jistých tělních tekutin v mých teniskách. Je to dost o hubu, ale já jsem tak hrdý zaměstnanec, že jdu i přes…no, řekl bych mrtvoly, ale v tomhle případě se hodí spíše jiné slovo.
Tiše jsem se vkradl do jedné kabinky, která byla přímo vedle té, ve které se to nebezpečně hemžilo. Bohužel to byly ženské toalety, takže už jen ta pouť dovnitř byla dost nebezpečná. Sklopil jsem prkýnko, potom i poklop mísy a stoupnul si nahoru. Vypnul blesk ve foťáku a už jsem měl pár dost pikantních snímků snědého kulturisty, nad kterým slintají snad všechny ženy v důchodu, které sledují jeden nejmenovaný seriál, vždycky mezi druhou a třetí hodinou odpolední. Byla tam s ním taková pěkná blondýnka. Nebyla tak úplně můj typ, ale s tím chlápkem v kabince tvořila ideální pár. Až na to, že tenhleten frajer má manželku a tři děti a bloncka snoubence, který jel na misi někam, odkud jí každou chvíli můžou napsat oznámení, že její milovaný chlapec natáhnul bačkory. Ale až na tyhle detaily byli vážně děsně roztomilí. Slečna měla hrozně sympatické spodní prádlo. Ještě sympatyčtější ovšem bylo, když jí ty spoďáry začal rozepínat. Rychle jsem si stoupnul na špičky, abych měl co nejlepší fotky…byl jsem rád, že toalety byly velmi frekventované místo. Takže zvuk mého drahoceného přístroje nebyl téměř slyšet. Říká se že se má v nejlepším přestat? A kdyby tihle dva přestali, tak se bych se nemusel tolik nahýbat a jistě by pode mnou nepraskl kryt mísy na které jsem stál.
První co mě napadlo bylo "Jsem v hajzlu"…zaprvé proto, že teď jim bude jasné, že to jejich intimní setkání asi nebude tak úplně soukromé a za druhé, protože stojím v nažloutlé vodě až po kotníky.
Okamžitě jsem vylez a snažil se co nejrychleji vypadnout…bohužel jsem si nevšimnul toaleťáku na podleza, který se mi okamžitě přilepil k mokrým podrážkám. Ten borec samozřejmě okamžitě vyrazil za mnou, takže jsme společně vyděsili pár dam, které se rozhodly jít upravit se v zrcadle, které by se svou velikostí dalo přirovnat k plátnu v kině.
Nedohnal mě, protože jsem se mu ztratil v davu a okamžitě mě naplnil pocit uspokojení. Mám fotky a ještě jsem mu utekl. To je lepší než deset Wayů dohromady. Naštěstí mě osvítilo světlo svaté, takže jsem měl přímo geniální nápad…vyjmul jsem film a strčil ho do kapsy. Myslím že v tom pravém okamžiku.
"Ty hnusnej podvraťáku!" zaječel někdo a já hned za sebou uviděl tu bloncku, kterou jsem před chvíli přistihnul jak provádí silně nekalou činnost. A ten její tady byl taky.
Okamžitě mě chňapnul za límec a nesl mě ven. Vzhledem k tomu, že měl přes metr devadesát to pro něj nebyl moc velký problém.
"A ale…co proč?" snažil jsem se ze sebe dělat neviňátko, ale bohužel nepomohl ani ten nejroztomilejší psí pohled, který umím stvořit.
"Myslíš že je tady hodně fotografů…s hajzlpapírem na botě?" zasyčel a s úšklebkem mě jednou ranou srazil na zem. Bylo mu jasné, že je má tělesná schránka křehká, takže se vyřádil už jenom na foťáku. Ještě že mám matroš v kapse. Nejhorší na tom všem bylo, že byl ještě pořád bílý den. A lidi se nekoukali moc vstřícně. Jedna babička si dokonce odplivla, když mě viděla.
Než jsem stačil zjistit, co všechno mám pohmožděné a jaký odstín fialové mi zůstal pod okem, jel mi tramvaj, takže jsem se nějak extra neprohlížel a doběhl tu tramvaj. Až tam jsem si vytáhl prasklý telefon a začal se prohlížet v displeji. Asi to, že na mě všichni čučeli nebylo jenom tím, že mi z nosu valila krev jak z vola, ale taky, že jsem se postavil ke dveřím a začal si upravovat rozcuchané vlasy. Vypadal jsem vážně děsivě.. Ještě kousanec na rameni a mohl bych jít za zombíka. Takže jsem svůj původní plán, jít do kanceláře a hned tam hodit fotky do kompu odložil a šel jsem si domů vylepšit vizáž.Vypadal jsem vážně hrozně. Moji fotku by měli dát na cukroví, aby na něho děti nechodily.
Pár lidí se za mnou ještě otočilo, ale ignoroval jsem je. Taky to nebyly žádné výstavní kusy. Přišel jsem k našim vchodovým dveřím a samozřejmě jsem si musel nechat klíče v bundě, kterou jsem ovšem nechal až daleko za vchodovými dveřmi. Takže jsem byl odkázán na Boba, u kterého bylo jasné, že mě bude týrat a jenom tak mě nepustí dovnitř. Protože on by přece neběhal jenom tak pro někoho s klíčema dolů, když by se musel plahočit zpátky nahoru. Bohužel nenaskytla se méně morbidní varianta, takže abych se dostal domů byl jsem připraven nechat se zpustit z okna a řvát, že jsem batman.
"Co je..?!" ozve se do sluchátka, když zazvoním. Bobe, co se asi tak děje?! Skupina tanečníků ti chce ukázat jak nacvičují scénický tanec.. Jo, to je tak, když si Bob k večeru dáchne.
"No, nazdar spáči.. hele, že budeš tak hodný a přijdeš mi dolů odemknout??" ke konci věty zním už mile.
"Franku?! Já ti ty klíče hodím z okna.. vydrž." Uhm.. tak to šlo rychle. Tak teď ještě, aby se trefil. Nebo spíš netrefil.. do mě.
"Čau.. vypadáš, fakt dobře" houkne na mě Bob v trenkách, když se dostavím nahoru do bytu.
"Ta barva ti sluší.." tváří se fakt uznale.. Že by poznal, že mám barvené vlasy?? Byl to jenom šampón aby skryl mé počínající šediny..
"Ale Bobe.. to už mám dýl" prohrábnu si vlasy.
"Ty, vážně se ti to líbí" kouknu na sebe do zrcadla a vyhrábnu si z pramenu vlasů nějaké svinstvo
"Ne.." začne se chlamat Bob, který zřejmě nemluvil o mých vlasech. Vražedně na něho kouknu, protože kdybych se hned nezačal zabývat svým hárem viděl bych jak zřetelně se vybarvila ta fialová pod levým okem.
"Kde jsi to chytl, borůvko? Že tě zmlátila holka?!" prohlíží si detaily Bob. Jenom zakroutím očima a prásknu dveřma od koupelny. Umyju si krvavý nos a nějakým Mikeyho balzámem si potřu to oko. Potom se přesunu do svého pokoje a převleču se do něčeho civilnějšího, protože ještě cylindr a jsem celý Motýl Emanuel.
"Hele, kam jdeš?!" táže se Bob, jako by mu na mé přítomnosti tolik záleželo.
"Do práce.." vycením zuby a zamávám mu kartouz foťáku před očima. Kouká na mě, jakoby mi ta rána nějak moc prospěla, protože se tvářím opravdu šťastně. No, taky byste byli šťastní, kdybyste nafotili něco takového a ještě unikli smrti.
"Takže ty jsi měl málem před plastikou obličeje a jsi takhle v pohodě?!" rozhodí nevěřícně rukama Bob. Hm.. celá moje máma.
"Náhodou.. dobrá zkušenost" zatlemím se na něho. No jo.. euforka. Ale kdyby to bylo dlouhodobý, tak mi s tím doktoři pomůžou.
"To mě na vás bláznech tak děsí.. Někoho přejede traktor, a on řekne: Náhodou, dobrá zkušenost." Odvětí konzervativní Bob a zavře za mnou dveře. To má hold blbé, že ho to děsí, já letím do kanclu. Jak jinak, než tramvají.
Na zastávce jsem musel s´tát asi ještě tak šest minut. Blbý večerní provoz. Dokonce jsem našel ještě stopy vlastní krve z nosu. Uhm.. pan řidič, bude mít zřejmě překvápko i na zemi u prostředních dveří.Sednu si a čekám.. Naproti mně sedí mladý.. kluk a telefonuje. Jenomže stylem "Ty to polož, ne, ty to polož.."
Bože.. tihle mladí. Ta láska je tak oslepující. Ještě, že jsem nikdy nebyl a nebudu takhle pitomý.
"Tak to už sakra polož.." zařvu na něho, vytrhnu mu mobil z ruky a položím mu hovor. Haha.. a máš to chlapče. Ještě, že tady okolo není nikdo, kdo by mi udělal další modrák za toho kluka s otevřenou pusou.To, co, ale vidím na obrazovce a to jméno: "Tom" mě vážně děsí. No, konečně moje zastávka a já můžu z teplé tramvaje vyjít.
Doběhnu ke dveřím do práce a strčím do zámku klíč. Proč to sakra nejde?! Aha.. ono totiž není zamčeno. Aspoň víme, že poslední odcházel Jess, který nikdy nezamyká. Vyběhnu těch pár schodů, otevřu, rozsvítím a ..
"Aww?! Co tu sakra děláš??" vydechnu do úsměvu na Waye, který tam jenom tak sedí a chlampe kafe zase samozřejmě z mojeho hrnku.
"Jéje, Franku, taky tě rád vidím.." asi čekal, trochu jiné přivítání.Zamrká na mě a napije se kávy, kterou mu seberu.. ehm.. "od úst" a dopiju to, co je v hrnku. Zatvářím se trochu dotčeně a snažím se dělat, že je to skrze hrnek.
"Panebože, kdo tě tak zřídil?!" přisune si mě k sobě a prohlíží si flekanec pod okem.
"No, víš.. jeden buldog se nasral, že mu fotím fenu.." odpovím mu způsobně, ale on mě samozřejmě vůbec neposlouchá a zkoumá mi prstama spánek. Oh.. focení. Myslím, že už ví, vše o mém zaměstnání.
"Au.." sundám mu ruku z mojí hlavy. "Jak jsi mě našel??" Nebo by spíš byla vhodná otázka, proč?! Ano, Gerarde vyřaď se a taky mi jednu vraž..

Nothing Personal, Just Job 11

19. prosince 2014 v 22:04 | Bee/She |  Nothning Personal, Just Job
Snaha o to, posunout se někam dál v "ději"
Neúspěšné...:D

Z jeho kanceláře jsem vyšel silně pokořen. Právě jsem se před svým šéfem shodil natolik, že už mu zřejmě nikdy nebudu moct pohlédnout do očí. Dobře, dobře, jen jsem mu řekl, že tu práci nevezmu. Pro mě je to, že něco nezvládnu asi tolik obvyklé, jako vidět sele co tančí Labutí jezero.

"Že já se na to nevykašlu…" povzdechnu si, načež položím svůj foťák na stůl…no, řekněme ne úplně jemně. Všichni v místnosti otočí hlavu a zpraží mě docela nerudným pohledem. Samozřejmě, jsou to bulvární hyeny, ty otáčí hlavy za každou mršinou. Už vím, proč si mě tak zkoumavě prohlížejí. Anebo to bude tím, jak jsem třísknul se svým fotoaparátem.
Zbytek dne jsem se proflákal. Hlavní pracovní dobou každého fotografa bývá totiž večer. Fotím lidi v bezvýchodných situacích a ty se přes den moc nenaskytnou. Anebo naskytnou, ale nejsou to ty situace, o které by měl zájem hladový čtenář. Už mluvím jako Chris. Teda spíš myslím jako Chris.

Po pár sklenkách neidentifikovatelné tekutiny nazvané "Sand in your shorts", což má být asi nějaká obměta typického návzu "Sex on the beach". Dal jsem si to čistě kvůli názvu, abych viděl, jak se zatváří ten barman. Měl jsem sto chutí lascivně zamrkat a napsat svoje telofní číslo na podtácek. "A pomeranč k tomu..chcete?" optal se mě chladně a vypadalo to, že jestli řeknu, že jo, tak to budu mít koktejl, který obsahuje výměšky jeho slinných žláz.


"Slyšel jsem, že tady chodí nějaká blonďatá zpěvačka a dává si tohle…" houknu na barmana, i když nevypadá moc hovorně. Třeba ho trošku vzkřísím a nebude mu směna utíkat tak pomalu. Rozhovor se mnou je přeci jen…vždy na úrovni. I když se bavím o blonďatých zlatokopkách. "Ne, ta chodí vedle. Tady nesmí psi" konstatuje příkře, načež jde obsluhovat dalšího hosta. Chvíli mi trvalo, než mi došlo co má ta bloncka společného se psem…
"Vzdal jsem to. Dneska už to vážně nemá cenu. Stejně se tam neukáže" mumlal jsem si sám pro sebe. Stejně mě nikdo neslyší…
"Kde si tak dlouho?!?! Už tady na tebe čekáme celou věčnost" dostane se mi velmi milého přivítání jen co zaklepu na dveře. "Byl jsem…na zkoušce se školním sborem" zamumlal jsem sarkasticky a alkohol v krvi pracoval jenom pro mě. Nebyl jsem opilý...jenom ve výřečné náladě.

"Chtěl bych ti něco oznámit, když ses konečně uráčil přikráčet. Čeká tady na tebe ten…no, ten kluk" konstatoval Bob a zašklebí se při tom, jako by byl Marie Terezie, která právě zavedla povinnou školní docházku. Oči mi zajiskří…teda jako, pokud myslíte, že touhou, tak vás zklamu. "Co tady dělá?" bylo mi jasné kdo je "ten kluk".
"Jak si mě našel?" takhle se prosím vítají hosté. Sladká Amerika. "Jak jsem tě našel? Vždyť jsem tady spal" oznámí mi naprosto bez úcty, vzhledem k tomu že právě sedí na mé posteli a pije..jak jinak než z mého hrnku. "A ty si ho pustil?" svou otázku mířenou na Boba doprovodím škytnutím.


"A co sem měl jako dělat? Měl jsem mu zabouchnout před nosem?" Bobe, Bobe…samozřejmě!
Way pozoroval naši drobnou hádku a rozhodnul se nám do toho nemíchat, protože by z toho mohl vyjít s borůvkovým kolečkem pod okem.
"Víte co, raději vás tady nechám o samotě. Kdybyste něco potřebovali tak jsem hned vedle, ale nechoďte za mnou s tím, že máte hlad" upozornil nás, protože vím, že když ho požádám o tak drobnou službičku jako je uvaření večeře, tak vždycky soptí.

"Takže? Chci to vyřídit rychle. Proč si sem přišel, co po mě vyžaduješ..a vůbec?"chrlil jsem to ze sebe a řekl bych, že mi k tomu silně dopomáhalo menší množství alkoholu v krvi. Docela nechápavě se na mě podíval. Jako by bylo naprosto přirozené, že cizí chlap leze do postele jinému chlapovi a navíc má JEHO hrnek.
"Přišel jsem…za tebou" konstatuje a párkrát zamrká. To si jako myslí, že ta noc..že to něco znamenalo? Kdyby si jen věděl, drahý nepříteli, že jsi pouze můj vědecký experiment, tak by si pelášil. Anebo je to nedostatkem jedné věci, pro něj převelice důležité věci. "Copak, na dálnici podražili, tak jdeš za svým oblíbencem?" protáhnu ironicky obličej a zkřížím ruce na hrudi.

"Oblíbencem…vždyť mi za ty služby neplatíš" ušklíbne se a přitáhne si nohy více k tělu. "Mám chuť tě okamžitě vyhodit před barák" tohle možná není moc vhodné říkat nahlas, ale když už mám za sebou Sex on the beach, tak už můžu všechno. "Vyhodit… Ale z okna" dodám ještě, abych to dovršil a sednu si vedle něj na postel.
Podíval se na mě a snažil se o úsměv. Taky jsem se snažil, ale vypadalo to spíš, jakože se mi chce děsně moc na záchod. Opřel jsem se o stěnu a prudce vydechnul. Way mě urychleně následoval a letmo se mě dotknul. Bylo ta fakt jen tak aby se neřeklo. Za chvíli už to nebyl jenom dotyk bříšky prstů…už měl celou dlaň na mém hrudníku. Bože, dej ať je Bob hluchý…

"Ty prasáku, se na mě hned tak vrhneš, jo?!" vydechnu. Way mi začne odumlávat krk a já se nemůžu ubránit smíchu. Načež mi začne rty ochutnávat čelist. Musím si nechat od Amy koupit nějaký make - up na vycucnuté póry.
"Máš s tím problém?!" chytne mě za triko a vecpe mi jazyk do krku. Uhm.. taky si ho přitáhnu za tu věc, co má na sobě. Prohnu se v zádech a pod triko se mi dostanou jeho prsty. Jo, taky mu začnu rozepínat knoflíky, aby to nevypadalo, že mě to nebaví.


"Gerarde.." zašeptám, když mi začne svlíkat triko. Asi se tvářím hodně zoufale, že na mě tak hledí, ale při pomyšlení na to, že tady za chvilku vtrhne Bob a bude se ptát, co tady děláme a já nenajdu vhodnou výmluvu, jsem dost nervózní.
"Co zas máš?!" vytáhne si ruce z pod trika a nakvašeně se na mě posadí. Oh.. ne?! To jsme si nerozuměli, kdo říkal, že máš přestat?! Stáhnu si ho zase na sebe, aby to náhodou nevypadalo, že nechci. Ne, nechci, ale když už jsme začli..? JO, taky mu prsty zajedu pod tu blůzu a sundám mu rukáv.
"Ah.. kdo je tady prasák a hned mě svlíká?!" vytáhne koutek na horu Way.
"Drž hubu.." zavrčím na něho a teď mu začnu dělat jarní úklid v krku já. Sundal jsem mu i zbytek blůzy a triko. Rty mi sjely na krk a taky se mi pokoušel sundat svrchní část hader. Když už se mu to konečně povedlo, vysápal se zase nahoru a to už na mně ležel celou vahou. Ok, no.. asi ne, celou vahou, protože to by ze mě zbyl velký mastný flek. Když je teď do.. pasu nahý můžu to posoudit, ale stejně jsem měl problém s dechem. Zase se na mě tak divně podíval. Co ti je, Gerarde?! Radši jsem ho stáhl pod sebe, bohužel, ne na dlouho..

"Uhm.. co děláš?!" uchichtne se a já jsem zase dole. Teď se ze mě sesune, zamrká na mě a rukou mi začne jezdit po hrudníku. A dolů.. Trochu sebou škubnu. On se na mě se zálibou podívá, to se, ale dost divím. Při tom mém výrazu, by mě to taky nebavilo. Pořád musím hypnotizovat dveře.. jo.. Pak už je mi to vážně jedno, protože to už jsem bez kalhot a jenom se snažím neprokousnout si ret a nehlučet, protože mi Way zajede rukama…
NE!! Nebudu vám tady popisovat, co bylo..
"Hey Franku..?" přitiskne si mě víc k sobě, že trochu váhám, jestli to má být taktika toho brouka, který svého samečka po aktu v pevném sevření sežere. Gerard by byl teda otesánek, kdyby měl sežrat každého, s kým spal. Jo, jako bych ho slyšel: Jed jsem, sněd jsem. Mámu, tátu, děvečku s jetelem…
"Uhm..?!" fetnu si jeho vlasů, jakoby bylo normální, že mu budu vyčuchávat háro. Oh můj bože.. Jemu tak úžasně voní vlasy.

"Gerarde?? Používáš nějaký speciální šampón na vlasy??" vydechnu a znova nosem zašmátrám po aroma.
"Jo, ale je dost drahý.." usměje se. No, myslíš, že na to jako nemám?! S mým platem novináře?? Kdežto ty, obdivovaný zpěvák si můžeš dovolit drahý šampón?! Haha.. mám taky dobrý vlasy.
"A taky ještě jemný hřeben.." konstatuje s úšklebkem. Pak jsme si ještě chvilku povídali.. no ok. Gerard povídal, pak konečně povolil obětí a já si mohl dopřát poklidný spánek.


"Ne, Gerarde, nedívej se tak na mě.." konstatuju hned po probuzení. Nemusím ani otvírat oči, abych věděl, že na mě zírá.
"Gerarde no tak.." zpřísním hlas a snažím se ho nahmatat, abych mu jako dokázal, že ho vidím.
"Gerarde?!" strhnu něho deku a on tam… není?!Cože proč jako?! Odešel? Ne, to je blbost, určitě si šel počíst Bobovy časáky. Takže bude na záchodě.


"Hey, Gee!!" prorazím dveře na hajzl.
"Ty vole, co děláš?! Proč mi sakra lezeš na hajzl, seš normální?! Nevidíš, že jsem na velký?! Velký jsou velký, vypadni" zaječí na mě Bob čítajíc "denní tisk" .


"Sorry.." houknu na něho, jako bych mu na záchod lezl denně, a až teď mu to vadilo. Jo, mimochodem, odporoučel bych se i bez jeho povelu. Nechápu, jak může čuchat ten odér. Měl by se zamykat. Ještě, že už jsou pryč ty doby, co nám toaletou provoněl celý byt. On totiž, když si byl jistý, že je doma sám, tak si v kuchyni pustil rádio a dveře na záchod si nechal otevřené. Horší pak bylo, když jsem přišel domů, zrovna při jeho nechutném rituálu.


"No.. haha." Zatlemím se na Mikeyho. "Hele, neviděl jsi tady Ger.. ehm.. no toho týpka ode mě?!" nadzvednu obočí.
"Pokud myslíš, toho milého chlapce, s kterým si tolik rozumíš, tak ne." Ne, myslím chlápka, který mi znechucuje každou vteřinu mého života. No. Supr, takže tady Way není. Ne, není mi to líto ptám se jenom proto, jestli si mám zkontrolovat, že mi nechybí úspory doklady a.. Jsem rád, že tu není. Ještě by nám sežral celou ledničku.

"Díky.." zavrčím na něho a jdu zkontrolovat všech šest mandarinek, o které bych nerad přišel. Takže Way, tady není. To jako pro něho ta noc, nebo dvě nic neznamenaly?! Pro mě teda nic, to vůbec, ale pro něho by mohlo, ne?! Proč tu není?? Magor.. Udělám mu dobře a on zdrhne.. Ehm. Idiot s drahým šampónem.

Ale jak to, že odešel?...

Nothing Personal, Just Job 10

11. prosince 2014 v 17:10 | Bee/She |  Nothning Personal, Just Job
..............
Jeli jsme tím nočním městem a mě bylo fakticky divně, protože jsem zřejmě právě vážně na veřejnosti políbil svého…spolubydlícího. Kdyby to byl alespoň kamrád, ale on to byl vážně jen spolubydlící!
"Ehh…Mikey?" začnu zlehka a otočím se směrem k němu. Vypadá to že bude dělat, jakože vedle něj na sedačce sedí taška s nákupem, místo mě.
"S prasákama já se nebavím" odsekne a ani se na mě nepodívá. Ok, možná je to tím že musí řídit, každopádně podotýkám že se mě to dotklo.

"Hele, promiň, ale já jen dělal to co si chtěl…a jestli se tě to dotklo…" snažím se znít jakože mě to vážně, ale vážně mrzí. Mrzí mě jenom to, že si teď budu muset nejspíš celou pusu vypláchnout savem, či jiným desinfekčním prostředkem, abych se zbavil Mikeyho pachutě na jazyku.


"Dotklo? Ty ses mě dotknul a to mi úplně stačilo! Vždyť, viděl si jak se tvářila? Jestli to někomu řekne, že sem byl v baru se svým přihřátým kámošem a že jsme se tam navzájem ochutnávali, tak můžu na něco jako úspěšný život tak akorát úspěšně zanevřít. Víš vůbec co dělá?...Přivydělává si jako hosteska na různých nobl akcích a jestli to budu balit nějakou modelku a ona s díky odmítne, že nebude lézt mému příteli do zelí tak to schytáš!" rozčertí se Michael a je mu úplně fuk že projel na červenou. Zatroubila na něj tři auta a červená dodávka převážející Colu.
"Vždyť jezdíš hrozně! Chceš mě zabít?!" nevím zda je to příhodná otázka pro někoho, komu jste asi před chvílí zničili život.
"A ty by ses mi jako divil?" ale Mikey, přece nebude hned tak zle.
"Divil, takového perfektního spolubydlícího jako jsem já neseženeš" reaguju a samolibě se pousměju. Kdo jiný by s ním do toho taky šel. Já se nejdřív bál že nám neuvěří, ale myslím že bych moh z fleku hrát v nějakém srdyceryvném dramatu. Myslím že by mi ale šly spíše ženské role. Umím totiž taky dost dobře épřehrát hysterickou scénu, či to, že něčemu nerozumím.

Po celý večer už se mnou Mikey neprohodil ani slovo. Vlastně nikdo, ale nejspíš to bylo tím, že už nebyl nikdo další, kdo by se mnou měl co prohazovat. Celý večer mi bylo na nic. Dokonce ještě hůř než ten večer, co jsem byl za Wayem. Nebudeme si nic nalhávat, když už nic, alespoň jsem se potom necítil méněcenný. Tak se často cítí lidi s vysokým egem, ne?...Pořád si potřebujou mermomoci něco dokazovat. V tom případě ovšem chudák Gerard. Ten by si měl na čelo přilepit lísteček se štítkem: "Zeptejte se mého Ega"

Ráno jsem měl co dělat abych se vůbec vyškrábal na nohy. Říkám si, že to s tím Wayem nejspíš vzdám. Nemám žádné fotky a jeho společnost je mi extrémně nemilá, takže tady není jediný důvod, proč bych se měl ještě dál snažit. Fajn je, prachy. No, dobře…ještě to asi zkusím, protože tohle by mohl být můj vrcholný kousek.
"Tak sem slyšel, že si fakt balič" houknul na mě Bob a položil mi ruku na rameno, když už mi začínala vařit voda v konvici. Unaveně jsem se na něj kouknul a přemýšlel, jak to kruci ví? On si takové věci nepamatuje, přestože jsem mu to musel říkat už minimálně desetkrát.
"No, nebo jako..Mikey říkal.." rozhihňal se, narážejíc přitom na můj včerejší obdivuhodný výkon před Mikeyho ex. Nyní nemám chuť na kafe, ale na vývar z Bobova obličeje.
Nakonec jsem své zvrhlé choutky ukočíroval a řekl si, že bych dnešní den mohl zasvětit umění, takže jsem se rozhodnul pro návštěvu místní galerie.

Nejsem sice moc ten typ co by hltal umění v pravém slova smyslu, ale doufám, že někdo, kdo se zajímá o fotografii má stejně "zvláštní" vkus jako mám já. Nejdřív jsem na ty obrazy jen tak házel očkem a spíš se díval po pěkných návštěvnicích galerie, ale nakonec mě vtáhla síla fotek a já se díval málem s otevřenou pusou…div že mi netekla slina.
"No ne, fotograf se objevil" zvolá někdo za mnou a já nadskočím, jak děsně moc se leknu.
"Fuj.." ulevím si, když se otočím. Uhmm, má reakce byla docela oprávněná, vzhledem k tomu, že za mnou stál…jo, Way.
"Taky tě rád vidím" odpověděl mi svorně a pousmál se. Že by byl snesitelný, když není pod vlivem alkoholu? Zatím to neumím posoudit, protože střízlivého ho vidím celou minutu.
"Taky tady vystavuješ?" zeptá se po chvíli, kdy se pohledem zažeru do jedné z černobílých fotografií jablka. Líbí se mi ty linie…ostatně jako u všeho.

"Já..ehh..ne. Já toho na vystavování vážně moc nemám" konstatuju s povzdechem a pokrčením ramen.
"Náhodou…tělo nic moc, ale obličej docela ujde" ušklíbne se, a tak svou dvojsmyslnou poznámku dokonale korunuje.
"Vážně úděsně vtipné Wayi. Haha. Kde tady máte záchody?…asi se smíchy po…zvracím" dodám sarkasticky a zakroutím hlavou. Fajn, ani jako se střízlivým si s ním nebudu zřejmě mít co říct.
"Jó.. měl jsem včera podobný pocit.. jak to šlo??"Zamrká na mě. Ne.. To není možný, že by mluvil o.. Nebuď paranoidní Franku, co by tam asi dělal?! Way tam nebyl.
"Co myslíš?!" tážu se lehce popuzeně, ale stále doufám, že se ptá na něco normálního, co jsem včera dělal. Dobře, když pominu včerejší rozhovor s Mikeyho bejvalkou a dotyk jeho.. dotyk jeho. Tak můžu s klidným svědomím říct, že jsem dělal hodně normálních věcí..třeba jsem se bavil s Rayem o jeho novém deodorantu, nebo jsem vyhazoval plesnivou mrkev, taky jsem si holil nohy, ano je úplně normální, že si holím nohy. Je to pak děsně nepříjemné, když vám ponožky přilehají na chlupatou hnátu...


"Jste docela miloučký pár, ale myslel jsem, že máš lepší vkus.." vycenil na mě zuby.. Jo, dík, ty sis taky vybral skvěle. To mě jako sleduješ, nebo jak to sakra děláš, že tě potkávám na každém kroku?! Opravdu úžasné, pronásleduje mě moje práce..


"Jo.. skvěle, ale to bys měl vědět, ne??"zašišlám na něho jako mladší sestra dobývající se spravedlnosti. Hele.. vůbec to nebylo tak, jak to vypadalo.."snažil jsem se znít přesvědčivě, i když přesvědčivě by to znělo, kdybych chtěl imitovat plačící dítě s rozklepanou bradou.


"Je to můj spolubydlící.. a já jsem.. já jsem.. mu jenom pomáhal s.."

".. s čím?! S čištěním zubů??" nadzvedne obočí. Haha.. "eh.. moc vtipné, nesnídal jsi dneska vtipnou kaši, že se tak tlemíš?? A vůbec, co jsi tam dělal??" založil jsem ruce, abych působil víc hrozně.
"Sleduješ mě?!" zaječím na něho už zoufale.. hups.. jsem to řekl nahlas?! No tak fajn, hrozně nebudu působit nikdy.
"Víš co?? Je mi to jedno, radši to nechci vědět a tohle téma bych radši ani nerozebíral!" otočil jsem se k němu zády a namířil si to do vedlejší místnosti. Nebudu zrovna s ním probírat to, jak jsem včera ocucával svému spolubydlícímu nos. Jo.. přesně tak. Dost se cukal, takže je dost štěstí,že jsem se nakonec trefil. Tolik se snažím a co za to mám??
"Líbal jsem svého spolubydlícího jenom proto, že se chtěl rozejít se svojí holkou.." utrousím jenom tak přes rameno.
"Máš naprostou pravdu Franku, kdybych se chtěl někdy s nějakou rozejít, dej mi číslo, můžeš mě před ní políbit.. rozchod v dobrém, že??" zasmál se zase a zřejmě si myslí, jak to není ohromně vtipné. "Trhni si.." otočím se zase ke dveřím do další místnosti..


"Agh.." vykulím oči. No dneska mám na "přátele" opravdu štěstí.. Sakra.. co jsem komu udělal?? Ne, vážně nevím, za co mě osud tak trestá, ale zřejmě to bylo něco fakt hrozného, protože potkat v jeden den v jedné místnosti Waye a Mikeyho bývalku..


"No, taky koukám jako blázen.." oboří se na mě a vyšpulí ty své vínové rty s nádechem do fialova. "Ahój.." sjely mi koutky z úsměvu do úšklebku. "Co tady.. slyšela jsi všechno?!" tážu se vykuleně, protože už vidím, jak mě bude doma Mikey nesnášet až se dozví tohle.. Bože můj. Tohle není sranda, tady nejde o misku, nebo o sprcháč.. "Stačí mi, že tě vidím.." koukne na mě pohrdavě. Za mnou se ozval dusivý smích. Jo, Gerarde, jasně, směj se mi.
"Kdo to je?!" ukáže na přidušeného Gerarda. Asi si nemohla nevšimnout, že jsem zrudl jako rajče. Znova koukla na něho, pak na mě.. potom vypadala jakoby počítala nějaký složitý matematický vzorec.. "ty prase hnusné, kdybys byl aspoň Mikeymu věrný.." zaječí na mě. No, supr, už vím, co počítala.. Asi nebude moc dobrý počtář. Jestli vypadám na to, že mám něco s Wayem, tak to se šeredně plete.. "Já. Já ho neznám" zavrtím hlavou. Gerard úplně zbledne a tváří se ohromně dotčeně..


"Franku, ale neříkej, že nic nebylo." Koukne mi vyčítavě do očí. Má opravdu moc pěkné oči, takové velké.. a nejen oči.. má velké. A taky ruce..Ne!! Sakra. To jsem se nechal unést. "bylo" chytne mě kolem ramen.
Doufám, že ji moc nezajímá, co by jí Gerard jistě rád popsal, páč já jdu. Z toho se nevykecám. Beztak bych řekl něco, co by ještě vypovídalo o barvitosti mých činů, takže padám tam, kde mě tihle paraziti nenajdou. Vyzpovídám se sprše a padám do práce.
***
"Franku, no tak.." koukne na mě káravě šéf, když se snažím mu vysvětlit, že na Waye kašlu a půjdu fotit něco aspoň trochu zajímavýho. Třeba holky.. Ne vážně, proberme si pozitiva a negativa mého nynějšího projektu. Pozitiva? Žádná, tak proč se tím sakra zabývat.


"Franku, zklamal jsi mě.." opře se o židli šéf. Jo, taky tě mám rád Chrisi, ale kvůli tvému zklamání ze sebe nebudu dělat děvku. Navíc na problémy mám Mikeyho.
"Podívej se, ber to z pohledu profesionála.. ,máte mezi sebou úzký vztah.." položí ruce na stůl šéf, aby naznačil, jak "úzký vztah" mezi sebou máme. Ale abychom byli balističtí, měl by dát ty ruce mnohem blíž k sobě..
"A když budeš dělat, že tě ohromě zajímá, tak to bude taky zajímavé." No, dneska to bylo zajímavé až dost..
"No a potom, napíšeš skvělý článek.. a musíš ho brát z pohledu zažrané fanynky.. a teprve potom.." nadechl se mocně. "to začne.."


"Uhm.. no super a nechtěl bys mi náhodou dát radu, kde ho mám nafotit, a v čem??" zašklebím se sarkasticky.
"No ideální by bylo.. " zamyšleně koukne do toho těžítka, co u leží na stole.. "SPRCHA!!" vyhrkne ze sebe. Opravdu mě baví,jak to strašně myslí vážně.
"Ano.. máš pravdu, samozřejmě mu vůbec nebude divné, že jsem v koupelně s foťákem a náhodou se druhý den se jeho fotka objeví v novinách.." plácnu se do čela. Fakt to vzdávám. I můj šéf se zbláznil.
"Ne.. tak hele, dáš menší foťáček třeba za mýdlo.. jo za mýdlo… a potom tam dáš samospoušť a vůbec tam nemusíš být.. Ne počkej blbost.." zamyslí se."Video!!" zakřičí znova. "Dáš tam video a z toho vystřihneš fotku.."

"Blah.. běž si ho fotit ve sprše sám, já na to nemám žaludek.."