Takže.. přijde nový rok a nové storky.. doufám.. Je to psané z několika pohledů.. so.. I hope, you like it :)
Mikey:
Mikey:
Nechce se mi tam. Nikdy se mi tam nechtělo. Teď zvlášť ne. Nechci aby se vrátily ty doby, kdy budu zase chodit do školy s mým dementním bratrem. Se svým prospěchem bych mohl jít na Harward, ale ne.. naše okresní vysoká je přece taky dobrá, kdežto z Harwardu vyšlo jenom pět prezidentů.
"Michaeli, vstávej, dělej.." stáhne ze mě peřinu můj zamindrákovaný brat. Panebože, tohle mi dělal naposled na základce. Do teď jsem se na vysokou docela těšil, jsem si říkal, jak to bude osvobozující od té debilní střední, kde vám pořád stáli za zadkem a prudili s tím, pokud neuděláte stupidní úkoly, které by zvládl i cvičený lachtan, zhorší nám průměr. Bohužel, rovnou ze základky na vysokou neberou. Jo, svoboda.. sbohem pěkný živote.
"Vole, dělej!!" zaječí na mě zase. ".. neříkej, že jsi mi prokázal takovou laskavost a chcípls??" Gerarde.. ty jsi tak ohromně vtipný. Vyhrabu se z postele a jeho xicht nekomentuju, protože to stejně nemá smysl.
Udělal jsem si kafe, ohákl jsem se, jakože prostě normální první den strávený na vysoké.. Chce to nějakou úroveň. Cítím se tak vznešeně, že už budu na vysoké, kam se nedostane kdejaký buran, i když vzhledem k tomu, že první dva ročníky této školy absolvoval i Gerard.. Asi to nebude tak extra super. Takže nové tmavě modré džíny a..
"Gerarde nevíš náhodou něco o mém černém tričku??" otočím se na něho od skříně.
"Jo.. myslíš to nové.. je skvělé, pohodlné a navíc mi dost dobře sedí.." zatlemí se.. to je skvělé a nejsou ti náhodou dlouhé rukávy?!
"To jsem rád, že se ti líbí.." zaskřípu zubama. Ne, nemá vůbec smysl se zabývat , kde triko skončilo, v nejbližšíh dnech se s ním neshledám. Ano, takže si na sebe vezmu zelené tričko s motorkou. Určitě udělám skvělý první dojem. Jako zapálený motorkář -_-
Jeli jsme tramvají. Nesnáším městskou dopravu. Jasně, mohli jsme jet autem, novým autem od Gerarda, to by ale samozřejmě nesměl někam strčit, respektive v jeho případě v nějakém baru nechat svůj dva měsíce nový řidičský průkaz.
"Čau Kate.." osloví bratr nějakou bloncku v tramvaji. Jo, divil bych se, kdyby zrovna tahle kočka Gerarda neznala. "Taky do školy.." podiví se a se zájmem se na ni pořád mile usmívá. Se spíš divím, že tahle holka studuje. Vypadá jako ta tuctová holka, jejímž největším zájmem je prohlížet si svá selfie a špekulovat o kvalitě nově zakoupených očních stínů.
Po dvou zastávkách ta holka vystoupila. Gerard se přesunul do prostřední části dopravního prostředku. Taky tam byla nějaká jeho " kamarádka". Tentokrát černovlasá s piercingem v nose. Taky, se s ní začal vybavovat. Už nevypadala, že by o bratrovu společnost tolik stála. Jo, holka.. jsme na tom podobně. Taky pro jistotu vystoupila. A Gerard začal klábosit s nějakou děvčicí úplně ve předu. Panebože, brácha, ty je znáš snad všechny?! Kdybych mohl, tak se asi propadnu tak hluboko do země, co to nejvíc jde. Stydím se za to, že je zrovna on můj příbuzný. Ne, teď mi začne nový život. My vystoupíme, dojdeme k naší škole, která bude určitě tak velká, že tam mýho bratra minimálně celý den neuvidím.
"Sbohem bratříčku, nebudeš mi chybět, pokud budeš něco potřebovat, tak je mi to jedno.." zakřičí na mě přes celou chodbu, kdyby náš dramatický příchod náhodou někdo přehlídl.Teď musí i uklízečka vědět, že jsme příbuzní. Díky, Gerarde, právě jsi mě totálně pohřbil. Pokud mě zas všichni profesoři budou oslovovat, Gerarde, tak odsud vážně zdrhnu
"Brýden..jsem Michael Way.." zajdu si na recepci. Ženská u počítače si mě přeměří očima a začne tam něco ťukat. " už třeťák, ne?!" sundá si brýle a tak divně si mě prohlíží. Bože, za co mě trestáš?!
"Ne.. eh.. to je bratr.. já budu v prváku." Vykoktám ze sebe.
"Jo.. aha.." nasadí si ty brýlky zpátky na ten svůj obrovitánský nos. "Tak to nahoru po schodech, doleva, potom úplně na konec chodby doprava, zase nahoru a je to učebna 523 po levé straně." Jo jasně, přesně vím, kam jít... S "díky" se odporoučím hledat svoji třídu.. Po vyšťavujícím hledání najdu obrovskou učebnu , kde už všichni jsou. Sednu si teda do poslední lavice a dost nervózně pořád poposkakuju na židli. Kdyby ta židle tak blbě furt nevrzala, tak se na mě nemuseli všichni dívat a já jsem mohl v klidu splynout z davem. Doufám, že brzy přijde někdo, kdo nás donutí, něco dělat.Tyhle začátky, jsou vždycky hrozně divné.. Všichni se kolem sebe tak rozhlížejí..
Najednou se přiřítí ještě jeden kluk. Mezitím, co dohání dech, se bezradně rozhlíží po třídě, pak se na mě usměje a jde si ke mně sednout. Co, že si vybral zrovna mě?! Že by zapůsobilo moje zelené tričko s motorkou?! Že, by vášnivý motorkář??
"Můžu??" táže se mě a skládá si batoh k mojí lavici.
"Eh.. ke mně?! Jasně.. Pokud teda.." rozhlídnu se po třídě. Eh.. zjišťuju, že to triko je asi stejně děsné, jako předtím, páč jinde není místo a tak si chudák, musel sednout k prásklému motoristovi..
"Čau, já jsem Frank.." usměje se ten malý, černovlasý kluk. Jo, je opravdu maličkatý.
"Mikey.." usměju se. Vypadá docela v pohodě. Jsem rád, že si ke mě sedl někdo normální. Ne, třeba nějaká kravka z šaliny, která by se mě na něco pořád ptala.
"No.. a jaké byly prázdniny??" fajn, tak si ke mně sedl Frank, který se mě bude pořád na něco ptát..
"Fajn.." konstatuju vřele. Ne, jinak se to popsat nedá. Nic extra to nebylo. Když byla nějaká pařba, tak mě pak bolela hlava, takže jsem moc nepařil. Když jsem byl doma, byl jsem s Gerardem, takže jsem obětoval svoji hrdost a většinu svého volného času v létě, jsem strávil u naší babči. No.. je to tak vždycky. A pak se divím, že přes léto tak přiberu. Na rozdíl od bráchy, umí vařit..
"A ty??" tážu se ze slušnosti. Přece jenom, když už nemám, to fešné tričko, musím nějak zapůsobit, abych udělal dobrý dojem. No.. a taky se mi nechce mlčet, páč ten profesor bude zřejmě tak úchvatně dochvilný jako Frank.
" Skvěle.." zatlemí se Frank, jakoby říkal, že zažil ty nejlepší prázdniny, co mohl.
"Byly to ty nejlepší prázdniny, co jsem zažil.." -_-
"Jsme s partou odjeli na Floridu.. Tam to bylo bezvadné.." rozhodí rukama. Jo tak y jsme se měli fajn. Na půdě jsme s babčou našli zlacené talíře.
"A když jsme odjížděli.. tak se nám normálně chtělo brečet. Fakt krásně tam bylo. Pak jsem byl se sestřenkou dělat vedoucího jednoho hudebního kempu. Tak též byla úplně sranda.." rozplýval se ten můj úchvatný spolusedící.
"Hudební kemp?? Hraješ na něco??" jo.. hudba. Že by společná záliba??. Taky hraju.. nebo se pokouším.
"Na kytaru.. šestým rokem.." usměje se fakt hrdě. Tím jsi mi jako chtěl naznačit, že jsi opravdu hodně dobrý, kdežto já hraju teprve třetím rokem.. jo Franku jsi lepší!!
"Uhmm .. no jo.. taky hraju.. na bassku." Řeknu jakoby o nic nešlo. Však taky o nic nejde. Zatím to zní, jako zvuky, které by vydával grizzly, navštívit našeho zubaře.
"Ale asi s tím seknu. Nikdo to u nás nedokáže ocenit." A s nedostatkem motivace, a přebytkem blbých keců se blbě něčeho dosahuje.
"Proč?!" zaúpí nechápavě. Neznáš mého bratříka, milý Frankie.
"Tohle téma je zbytečné rozebírat.." pronesu ještě před tím, než se konečně dostaví náš profesor.
Po dni stráveném s Frankem a ve školní lavici jsem byl docela unavený. Takže jsem šel přímo domů. Ne, nechtělo se mi nic. Měl jsem si jít shánět nějaké učebnice , ale nebylo mi nejlíp. Bylo mi děsně. Jsem fakticky totální outsider, který nemá zážitky, kámoše a vůbec nic, co by se dalo v životě využít. Vyšel jsem těch šest hrozných pater našeho baráku, protože nám zase nejde výtah. Složil jsem se na sedačku v našem divném obýváku a plánoval jsem si, celý odpoledne litovat svého podělaného života.
Skvělý plán na odpoledne mi ovšem překazil zvonek u dveří..Uhm.. brácha si zase zapomněl klíče..
"Michaeli dělej, otevři mi dveře.." zaječí mi do ucha přes sluchátko vedoucí ke vchodovým dveřím.
"Mákni.. dělej, prvňáku.. a buď tak laskav a ukliď ten bordel, co tam beztak máš.." aha.. jako bych já byl ten, po kterém tam mladší bratr uklízí.
"Jo.. neměl bych taky dát sušenky na záchod tomu skřítkovi, který nám tam vždycky dodává papír, když ti dojde?! Oh.. ne počkej, ten papír tam dávám vždycky já.." oplatím mu ten jeho hrozně milý tón..
"Přestaň kecat.. a otevři, pošuku, mám návštěvu.." jo tak návštěvu. To známe, ty jeho návštěvy. . jasně. Vždycky k nám přijde nějaká holka, s tím, že se nechá od Gerarda doučovat biologii, ale místo toho odchází z hodiny anatomie profesora Prasáka Gerarda Waye, div ne, v jiném stavu. A celé se to odehrává v pokoji, o který se ten vášnivý děvkař dělí se mnou. Ale jo.. co bych pro něho neudělal.. -_-



