Fajn, takže další part...
Teď trošku Frankova soukromého života...
Gerard patří spíš do toho...pracovního...;)
Bezva, bezva, vážně skvělé. Kvůli svému milému pracovnímu exempláři mám na krku obrovský flek barvy přezrálých borůvek.
"Kdopak ti to udělal, co? Bloncka, bruneta?" zjišťuje Jess a panenky se mu rozšíří vzrušením z náhlého nabytí peprných informací.
"Ne!" odbydu jej rázně a pořád si přejíždím prsty přes cucák, jako bych se snažil ho nějakou kouzelnou formulkou odstranit.
"Takže zrzka!" vykřiknul Jess a praštil mě do zad takovou silou, že náraz desetitunové dodávky by byl oproti tomuhle jenom lehké pohlazení po zádech.
"Hele nekecej tak blbě a pomož mi. Nemáš náhodou make-up?" ano, jsem velice zoufalý, vzhledem k tomu, že právě prosím svého spolupracovníka o paštikovitou hmotu, kterou si po kilech "nanáší" na svou problematickou pleť náctileté děvčata.
"Jasně…a taky matné růžové stíny a perleťovou rtěnku s třešňovou příchutí. Copak vypadám jakože jsem teplej?!" Jess na sebe ukáže palci a nadzvedne obočí.
"Ne, ale vypadáš že si pěkně homofobní" dodám suše, když mi má drahocenná spolu-hyenka nechce poskytnout nic, co by mi pomohlo zakrýt suvenýr ze včerejší noci. Kdyby jenom věděl, že se netrefil ani do pohlaví ani do barvy vlasů.
Potom jsem udělal zase menší návštěvu u Amy, která byla zřejmě docela ráda že mě vidí. Soudil jsem to podle toho, že když jsem se asi před hodinkou podíval na mobil, měl jsem od ní tři zameškané hovory a dvě nepřečtené smsky. Dříve byly moje téměř každodenní návštěvy mou výhradou, ale teď jsem se vymlouval na množství práce, i když mi je naprosto jasné, že mi to nezbaští, protože ví, že moje práce by se ani neměla nazývat prací.
"Ále, práce, práce…to si na mě kvůli ní jako vážně neuděláš čas?" mluví o tom mém povolání, jako by to snad byla moje další láska. No, další…ne že bych Amy neměl rád, ale víc než ji mám rád její tělo. Jinak to jde od desíti k pěti, jsme spolu jenom když má jeden z nás slabší chvilku, nebo naopak chvilkou až moc…ehh…silnou.
"A nebo sis našel někoho jiného?!" šeptla najednou a zkousla si spodní ret, protože si zřejmě myslela, že jsem jí věrný jako křesťan svojí víře. Jo, jasně zlato, zrovna včera jsem skončil na pokoji s jedním docela pěkným klukem, určitě by se ti líbil, když se líbí mě. Máme podobný vkus. Jen škoda, že jsem tohle nemohl říct nahlas, protože bych dostal po hlavě válečkem a nebo paličkou na maso. Celkem ráda vaří, takže má takovýchhle zbytečných udělátek doma plné šuplíky.
Její otázku jsem ponechal bez odpovědi. Někdy mi připadá vážně starašně naivní. Nevím co chce slyšet, jakože ji "děsně miluju", abych se s ní moh vyspat a potom pádil pryč a to samé řekl Wayovi, kterého si po naší "velké lásce" cvaknu a další den budou plné noviny fotek a článků o tom co dělá a hlavně s kým…Někdy mám pocit že těmhle typům je to jedno. Holka, kluk…když se to hýbe.
Řek sem si, že bych to mohl nechat pár dní vyšumět, nechat toho a přijít trošku na jiné myšlenky. Zajisté chápete obtížnost mé práce, takže bude odpočinek zasloužený. Dobelhal jsem se domů a usedl s hrnkem kakaa do křesla v obýváku, což sice byla místnost kde jsem se mohl setkat i s ostatními a čelit tak posměchu, že ve svých pětadvaceti letech stále nasávám kakao jako kymácející se batole. Káždý má to svoje. "Být tebou Michaeli, tak jsem potichu. U mě je to jenom kakao. Nechtěj vědět, v čem mi batole připomínáš ty" ušklíbnu se, když si vzpomenu na den, kdy si Michael zapomněl vzít do sprchy jak ručník, tak i oblečení, takže byl v té koupelně tak dlouho, než jsme všichni zalezli do svých pokojů. Větší nepříjemnost ovšem byla, že si pozval nějakou kočku a ona celé ty tři hodiny sama dřepěla v tom jeho zablešeném kutlochu. Nejdříve jsme na sebe klepali přes zeď, potom mluvili přes okno. A potom jsem za ní na chvíli zaskočil. Ale klid, nejsem svině a neobjíždím přítelkyně svým kamarádům. A ani spolubydlícím…
"Ty Franku, tak mě napadlo, co děláš zítra?" zeptá se mě Mikey a já na něj nejdřív jen nevěřícně pohlédnu a už už si vymýšlím co všechno mám zítra v plánu. "Ehh, no..proč?" chápu že je neslušné odpovídat na otázku otázkou, ale kdo taky říkal že já jsem "ten slušný"? "Chtěl jsem se zeptat, jesli by si se mnou někam…nezašel" začal zlehka Mikey a díval se na mě přitom jako by mu na tom vážně záleželo. O to větší důvod se z toho nějak vymluvit. "Ale Mikey, výstava hraček je tady až v září" ujistím ho a soucitně mu položím ruku na rameno. "Trhni si…" zasyčí. "Taky tě mám rád, Mikey!" zazubím se a udivuje mě, že ještě neodešl jak to bývá zvykem, když je naštvaný.
"No a máš ten čas, nebo ne?" tohle začíná být podezřelé. Nejen že neodešel, on se se mnou dokonce ještě i baví! "Já nevím..podle toho co to bude" řeknu mu na rovinu a teď už čekám, že dostanu minimálně pěstí mezi oči. A nebo nohou úplně někam jinam… "Víš jak jsem chodil..s tamtou holkou?" ouu…že by přišel na to že jsem si s ní kdysi…povídal? "Jo?!" snad vypadám dost nenápadně. Ve skutečnosti se snažím splynout s křeslem na kterém sedím. "Tak já..no, rozešel jsem se s ní a protože jsem jí nechtěl ublížit, tak jsem jí řekl..no…" zase to jeho žvatlání. "Co si jí řekl, Mikey?" popoženu ho, protože tohle má podobné účinky jako Pohádky Ovčí Babičky. Děsně se mi při tom zavírají oči. "Řek sem jí že jsem…no, na kluky" pff…to je mi ale hlář. Mikey je na holky až moc. "A co já s tím mám společného?" je to možná trošku krutá a netaktní otázka. Teda hlavně ton kterým je položena, ale opravdu nevidím spojitost. "Po mě jako chceš abych jí vyléčil bolístky na duši?" otážu se posměšně, ale po pravdě by mi to nedělalo žádný problém…
"Nedělej si ze mě srandu, vážně, o co jde?" tážu se už vážněji , fakticky mě zajímá o co mu jde. "Potřebuju tě jako…." zčervená Mikey. Že by to myslel vážně? Já nebudu dělat, že s ním chodím. To bych si opravdu pomohl. "Mikey, děláš si srandu?" sakra, co si myslíš?? Budu si připadat jako tvůj Gigolo, Michaeli. Co to se mnou je?? Nejdřív spím s Wayourem a teď půjdu na rande s Mikem. Bože můj. "Okey, tak v kolik?" tážu se jako bych s klukama, co s nima nechodím chodil na rande každý den. No, supr, takže se zase dostáváme do situace, kdy sám na sebe působím jako zběhlá děvka. Opravdu bych se na tuhle profesi hodil. "Ve čtyři v jedné kavárně, ale vzhledem k tomu, že pojedeme spolu, nebudu ti vysvětlovat kde to je." Jo.. stejně by to bylo na nic. Nemám vůbec orientační smysl. Ještě si pamatuju ten den, co jsem se ztratil na vlastní škole. "Dobře puso, tak ve čtyři.." usměju se. Měl to být pokus o slaďoučký úsměv, ale buď se Mikey přesladil, nebo nemá rád sladké. "Hmm.. super.. díky.." zdvihne Mikey nejistě palce a s několika divnými posunky se odporoučí do koupelny.
To bude extra supr zábavný. Zahrát si Mikova kluka. Chudák, bude to ode mě hnusná pomsta ještě za tu misku a dalších milión věcí, co mi kdy udělal. Takže trapas číslo jedna.. Jo.. Najít jeho triko ze střední s nápisem: "Volte Mikeyho.." on si tyhle blbosti schovává hrozně dlouho. Má ve složkách uspořádaná všechna svoje vysvědčení. Já jsem je radši spálil, není, čím se chlubit. Dobře.. Mik je ve sprše, takže pokud tam nemá kameru, nemusel by zjistit, že se právě připravuju spáchat zločin odcizení nejtrapnějšího trika domu. Ehm.. supr.. Takže modré trička, černé trička.. s krátkým .. dlouhým.. kravaty, saka. Nechápu, proč má u každé poličky napsané, co je v ní uložené. Myslel jsem, že není tak blbý, aby hledal ponožky v oddílu sak. Ah.. tady. Proč to sara strčil do ostatních?! Tohle by mělo mít vlastní přihrádku. Bože.. ta fotka mě opravdu vždycky rozesměje. Ten účes, bože Mikey, tys byl pošuk.
"Eh.. Franku?!" ozve se mi za zády. Mikey, zabalený v ručníku. "No já tady totiž se vciťuju do role tvého partnera.." usměju se, jako bych mu lezl do pokoje každý den. Na co lži? "A proto se mi přehrabuješ ve skříni??" zavrčí na mě podrážděně a nadzvedne obočí. "Nééé.." zabručím ironicky. "Jenom v ostatních.." zašklebím se. "Franku, vypadni.." tak fajn, ale triko vracet nebudu. Tu fotku si dám jako obraz, vedle zrcadla. Jako odstrašující případ samozřejmě.
"Prosím tě, snaž se být seriózní.." konstatuje Mik po dni poučování co mám a nemám dělat. Jestli si naivně myslí, že ho tady bude někdo respektovat, tak to ať si trhne. Probodne mě pohledem a zapne si pás u toho jeho děsného autíčka, které má výkon, asi jako já, když běžím. Řekl bych, že bude i stejně ojeté, jako já. Jenom se líp držím a nehrozí mi, že mi každou chvíli něco odpadne. "Franku, sakra posloucháš mě?!" vyjede na mě Michael. Asi je teda hodně nervózní. Zní spíš zoufale, než naštvaně. Jo, kdybych měl jít sám se sebou na rande, tak bych byl asi taky zoufalý. "Franku, hlavně mlč, nic neříkej, pokud nebudeš tázán.." jasně Mikey, budu ti tady dělat poskoka, chodit v tvojem tričku a nemůžu si to nijak vychutnat?? "Nestarej se.. budu tak přesvědčivý, že budeš rád, že po mně neskočíš.." zařehním se, ale jsem nejspíš jediný, komu to přijde vtipné. Blbý Mikey, nikdy se nesměje mým vtipům.
"Tak jdem, zlato??" chytnu ho za ruku. Mikey, se celý oklepe a probodne mě pohledem. Necukne sebou, i když z mojí blízkosti není zrovna nadšený. "Hlavně mlč, Franku.." špitne mi do ucha, když přijdem ke stolu pro čtyři, který obývá ta bruneta. Jo, už asi chápu, proč ji nechal. Kdyby se takhle na mě pořád dívala, tak asi uteču.
"Ahoj.. tohle je Frank.. Franku, tohle je.." "Jo, my se známe.." skočí mu do řeči rázně. "Eh,, jó?!" podívá se na mě Michael. Oops. Naše pozice se vyměnily, teď jsem tu já ten, co vypadá jako malé dítě před Mikulášem. No snad mu to bude teď šumák, že jsme si.. povídali. "Takže vy spolu, teď opravdu.. to?!" zasedne za stůl a prsty si pohrává se zipem černé kabelky. Chytnu Mikeyho za ruku a koukám na něho tak, jak to umím jenom já. Očima mi naznačí ať to nedělám, ale kdo ho tady bude poslouchat, že?? "No, řekni to ty, zlato.." zakývám na něho hlavou jako bych měl vůbec právo mluvit. "Jo.." zaúpí a už se mě ani nesnaží paralyzovat pohledem, protože ví, že se mnou jsou všechna čest, hrdost a takový ty dobrý vlastnosti, co ho do teďka oplývaly předem ztraceny. Zavládlo takový blbý ticho. Ona na nás čumněla, Mikey přemýšlel nad tím, jak se nejrychleji propadnout do země a já akorát žmoulal jeho upocenou ruku. Musím to přerušit, tohle je blbý. Jako nějaký nagelovaný frája si důrazně rozepnu mikinu a vlepím Mikeymu pusu. Bože fůj. Teď se s Mikeym i cucám, no supr. "Volte Mikeyho?!" pousměje se ta jeho, nevěřícně si prohlíží svýho ex a to, co je vyobrazené na tom zašedlém triku. "Franku!" sykne na mě Mik, když zjistí, že jsem to jeho triko nepoužil jako hadru, kterou sežere okena, jak jsem původně zamýšlel. "No víš, Mikey byl na střední hrozně zapálený do politiky.. byl docela úspěšný.." přestože vypadal takhle.. "poznali jsme se u bufetu. Zrovna si kupoval sýrovou bagetu.." položím si hlavu na jeho rameno, načež Mikey jenom protočí panenky. Jestli to nedělá dobře jemu, tak už opravdu nevím.. ale jo, vím, kdybych na něm zrovna neležel, tak se mu nejspíš strašně směju. "Já jsem potřeboval půjčit drobný. A tak mi je Mikey půjčil, je to opravdu úplně zlatíčko. Že, lásko??" tak miloučký tón mi Michael opětoval akorát tak zaskřípáním zubama a mocným plácnutím se do čela. "Ahá.. takže bageta a drobný, jo?! Eh.. ro-ma-n-ti-ka.." konstatovala znechuceně. Asi by už ráda vypadla, vzhledem k tomu, že pořád hypnotizovala dveře a neustále si poposedávala na židličce. Škoda, že jsem zapomněl její jméno. Myslím, že to byla Jesie, Jamie, Janet.. nebo tak nějak prostě, to je jedno. Zase zavládlo to trapný ticho. Že bych teď Mikeše znemožnil ještě víc?? Ok.. jeho rty nevypadají marně. Ne, opravdu nejsou marné. "Ehm, Ehm?!" zavrčí na nás už dost naštvaně, když musí sledovat směnárnu slin. "No, takže Mikey, ty jsi na kluky a vždycky jsi byl, nebo.. nějak mi ten převrat vysvětli. To tě jako nic nevzrušovalo??" zahučí na něho jako sekačka. "No, ne.. já jenom Frank je tak.." přeměří si mě pohledem. "eh.. sladký?!" táže se mě vyčítavě a já si nemohu odpustit dlouhatánské: Oh.. Kdybyste náhodou v Ottově encyklopedii hledali slovní spojení: "nechutná buzna", tak tam najdete moji fotku dnešního data. "Fuj.. Tos to teda vyhrál.. no tak nic. Mějte se teplouši.."hodila přes sebe výrazně zelenou koženou bundu, a na podpatkách odcupitala ven z tý kavárny. "Moc milá dívka, lásko" rozchechtám se tomu Mikovu zabijáckýmu výrazu. "Fuj.. Franku!! Ty úchylo hnusnej.. Blé.. Měl by ses nechat vyšetřit. Bože, co sis sakra myslel?? Měl bych se nechat vydezinfikovat.." zaječí Mikey a vyplachuje si pusu vodou, co byla ke kávě té jeho. "Ale no tak.. Měl bys mi poděkovat, kdybych byl seriózní, jak si původně zamýšlel, tak by ti to v životě nesežrala. Protože zrovna ty, nevypadáš, že bys mohl někdy myslet na kluky.."
"Fůj.. hnus.. Měl jsem v hubě tvoje sliny!!" zaječí zoufale Mikey, jako puberťačka, hádající se se svou matkou o barvě bot. "Prase hnusné.." koukne na mě, jakože se asi brzy rozbrečí. Asi jsem to přehnal. "Přesně to, jsi po mně požadoval.." chytnu ho za rameno. "Nešahej na mě.. a pojď odsaď prosím tě, než nás tu někdo uvidí." Oklepe se a s mocným výdechem mě kopancem do pozadí posadí do vozu..



