Fajn...pomalu ale jistě se to blíží k něčemu...
možná trochu zajímavému...
pomalu...
To je věru skvělé.. investuju do své práce tolik peněz, času, a hlavně snáším šéfův psychický nátlak a co z toho všeho mám já?? Akorát si připadám jak Alibaba před vstupem k pokladu. Až na to, že on se dovnitř dostal a stačilo říct jenom "Sezame, otevři se" . No taky bych se mile rád dostal co nejdřív k pokladu. Vím, chci se dostat Gerardovi, takže bych ho neměl nazývat pokladem. Že bych na tu gorilu zkusil taky Alibabovo heslo? Ne...radši ne. Skončil bych jako rajčatový protlak a opravdu si nepotřebuju na seznam svých potravinových přezdívek hned po pendreku a mentolce přidat i kečup. Tihle "velikáni" co mají místo mozku vydatnou svalovinu podpořenou steroidy se nijak obejít bohužel nedají..
"Hey.. něco ti ukážu jo??" tážu se tak přehraně, že se divím, že to neviděla policie z Marsu. Vytáhnu z peněženky nějakou papírovku. Opravdu, je znát, že byla uložena v mojí peněžence. Ale ne já jsem si z ní parník nedělal.
"tohle je jeden MŮJ dollar.." začaruju mu zmuchlanou papírovkou před očima. No vlastně spíš pod očima. Divím se, že mi ještě jednu neuvalil. Za tyhle kecy bych si vrazil i sám.Musím vypadat opravdu dementně. Když jsem tak malý a stavím se na špičky abych mu můj doláč mohl strčit aspoň pod nos. Sakra. Nechce se mi věřit, že jenom kvůli Gerardovi, jsem propadl něčemu tak podlému jako je korupce.
"A tohle.." vytáhnu dalších pár hlav George Washingtona z mojí černé peněženky s utrhlým zapínáním
"Tohle je MÝCH padesát dollarů..a kdybys otevřel dveře, tak těch krásných, zelených padesát dollarů může být tvých..hmm? Co ty na to kámo??" panebože.. Teď se fakt bojím, jestli mě nepošle s mýma ubohýma padesáti dolláčema k šípku. Už se vidím, jak ležím v nemocnici a nade mnou se sklání smějící se Bob s vytlemeným Mikeym a definují mi můj úraz a vzhledem k tomu, kdo by mi to udělal, by to bylo nejspíš 206 rozdrcených kostí.
Sakra!Sakra!Sakra.. Už je to tady, neměl jsem být tak arogantní, ale strčit mu to ladně třeba do kapsy u saka. Ne tam bych nedosáhl. Do kalhot. Ne to taky ne.. to by si zas myslel, že ho beru jako striptéra. Proč se tak usmívá?? Ne.. pomoc mamí.. "No tak prosím.."odstoupí s úsměvem ode dveří a založí si ruce. Jak říká můj psycholog do obranné pozice. Nejsem cvok! Mám psychologa, kvůli mému traumatickému dětství. Myslím, že bych za ním měl zase někdy zajít, protože v mém životě je traumatických okamžiků, kdy mám dojem, že budu mít z úzkých kalhot nasrané nahrávačky mnoho. Takže nebudu mít rozdrcenou lebku? Oh díky moc kámo.. máš to u mě.. Teď bych zřejmě měl obsah svojí peněženky vysolit na jeho ruku. Ne, já nechci. Nechci být zase socka. Chudoba je supr, ale už jsem si ji vyzkoušel. No, bezva, odevzdám peníze a hned se mocný Sezam otevře. Teď ještě aby se dostavil i poklad..
Vejdu dovnitř a hned po chodibčce s vybledlým, původně červeným kobercem následuje ona místnost, kde by mněl kulturní zážitek začít. No i když nevím, jestli bude moc kulturní.. mě by spíš vyhovovalo, kdyby byl kulturistický..
"Dobrý den.." osloví mě jedna mladičká hosteska v koktejlech. Černovlasá. Docela by ušla. Než se vzpamatuju z toho, že ke mně mluví zbystřil jsem další, po mé levé straně. Teď si říkám jestli nebyly dvojčata. No čert to vem. Jsou to hostesky a ty je vždycky lepší ignorovat. Nebo kohokoli, kdo vás znenadání osloví. Opravdu mám z takovým oslovováním zkušenosti. Jednou jsem totiž byl na předvánočních nákupech a jak jsem tak byl ve víru konverzace oslovila mě a mojí kamarádku jedna taková, v růžovém firemním tričku. To už je druhá zásada. Jestli je někdo v růžovém tričku, ještě k tomu s nápisem "modeling style" tak ho obloukem obejděte. Ona totiž takové tričko měla. Strčila nám do ruky letáček, a ať se prý před sedmnáctou hodinou dostavíme před nově otevřenou pobočku té firmy. Samozřejmě jsme se dostavili, jenomže až tam, když mi nějaká baba začala hoblovat nehty a natírat je výživou, uvědomil jsem si, že sedím někde, kde by měla sedět žena s podstatně delšíma nehtama, než mám já. Navíc to tam děsně sladce vonělo, takže jsem tím načuchl a jako růže jsem smrděl až do večera. Ano, bylo to potupné. A ještě potupnější bylo, když z toho salónu přišel domů slevový poukaz tentokrát na pedikůru a ten poukaz první našel Bob. Takžekdybychom měli nástěnku, tak by tam jako téma dne bylo: Frank - vonící víla se zdravýma nehtama.
"Ne díky.." obejdu obě ty slečny, ještě než z křečovitého úsměvu vyblebtají, co po mně vlastně chcou. Je tady dost lidí. Když říkám dost, myslím tím, že je tu plno, až na poslední dvě řady. No, ok. Ne, že by to tu zrovna hučelo,ale skoro na všech těch sedátkách je cedulka "Reserve" se jménem a kytkou. Hmm.. přede mnou bude sedět paní Smith. Je to tu docela pěkný. A nejspíš drahý, vzhledem k tomu, kolik je tady sponzorů. Většinu těch značek znám, ale u některých si opravdu nedokážu představit, co by mohly zastupovat.Třeba tan na pultíčku s mikrofonem. Tipoval bych, že to bude značka nějaké bio mrkve ze zkumavky. Ano, je to blbost, stejně jako milión dalších věcí. Třeba to, jak si moje holka nastavuje budíka na dřív, aby mohla dýl spát..
Ah.. paní Smithová dorazila. Dělá si srandu?? Větší drdol sis udělat nemohla?? Bezva, takže celou dobu budu ohromován bujností jejich lesklých vlasů. Bože.. Bohužel, nedorazila jenom ona. Takže když se mi náhodou podaří najít kus, kde vidím vecpe se mi tam nějaký objímající se pár. Opravdu skvěle..
"Prosím vás??" zaklepu jí na rameno. Bože to je tak trapný. Teď si připadám ještě blběji, než při korupci bodyguarda. To je den.. "Eh.. nemohla byste se trochu vyklonit?" usměju se mile, když se na mě otočí. Samozřejmě, že čekám, že se taky mile usměje a ochotně se aspoň na chvilku vykloní. Ale ona si mě začne dost divně přeměřovat pohledem. Sakra co to dělá? Najednou se s hlasitým "Pff" otočí zpátky a ještě víc se napřímí jak by si na oběd objednala pravítko v trojobalu se zeleninovou oblohou. Vedle sebe slyším dušený výprsk smíchu, ale radši se neotáčím, protože to už bych opravdu zčervenal úplně všude.
Abych zase nabral světle bílou, jak říká Mishell, začnu počítat lidi. Když se po třetí ztratím u sedmé řady, všimnu si, že je zrovna podávána cena, za kapely. "A která z těchto nominovaných získá druhé místo.." konstatuje zapáleně ten moderátor šilhající po dívce, která je na jevišti nejspíš jenom proto, aby se dalo na co dívat. No dobře.. ještě drží kytku. "Přijde vyhlásit zasloužilý zvukař James.." opravdu zvukař? Chlápek, co otočí dvěma knoflíky a zasrtčí modrý drátek do modré dírky, vyhlašuje vítěze tak precizní soutěže?? Teda kdysi to bylo precizní.. Moderovaly to osobnosti, co se o to zasloužily a v hudbě něco znamenaly a ne jako teď ještě nějaký nagelovaný školáček. "A tuto cenu získává skupina.." prosím Misfits. Misfits.. uh. "Skupina.." no tak děléj.. Misfits makej.. hecuj to.. Misfits. "Skupina The Used" kdo jací použití?! V případě zpěváka spíš ojetí.. Co to je sakra. Že by to byl takový ten styl hudby, kdy vypadají hustě, ale když otevřou huby, tak to zní jako by jejich největším idolem hned po Justinu Biebrovi byli One Erection?? "No takže.." Dostavil se k děkovacímu mikrofonu zpěvák. Ježíš.. teď přijde: Tentokrát jsem to opravdu nečekal.. a taky děkování mamince tatínkovi, bratrovi, sestrovi, dědovi svým čtyřem babičkám, tetě z druhého kolena, strejdovi, kterého vlastně nikdy neviděl.. a potom nám zabásní o tom, jak mu Santa v šesti donesl první kytaru.. a jak si vyřval hlasivky a jak vždycky snil o tom, že tady bude stát a děkovat. Jak já nesnáším tyhle lůzry.
"Díky, že jste nám dali hlas." Konec?! Nepřijde děkování Adamovi s Evou?! Aspoň jedna skupina mě oprostila od jejich rodokmenu.
"A další cena bude udělena, za zpěváka roku. Podívejme se na nominace."
A tak ten nudnej chlápek co moderoval tuhle nudnou soutěž představil pár dalších nudnejch týpků. Ptáte se jak? Nudně. Samozřejmě jsem zavětřil i Gerardovo jméno a byl jsem zvědav, jestli skončí poslední, nebo je ještě někdo horší. Ne že bych mu to teda přál. "A vítězem této kategorie se stává..." chvíle napětí při kterém je opravdu napnutá snad jen guma v jeho kalhotech, která zřejmě každou chvíli praskne a celá spodní část jeho oděvu se mu sesune ke kotníkům.
"Kellin Quinn!" vykřikne týpek a já se s pocitem zadostiučinění zavrtám do sedala. A Way už jistě leštil vitrínu, do které si tuhle vidláckou cenu postaví...Fajn, děkovačka. Nevypadalo to ovšem, jako že ho moc lidí poslouchá. Někomu děkoval a já se začal ubírat dolů, abych chytil Waye, než ho pohltí dav zbohatlíků a jejich paniček. Tady se dostane každý kdo má prachy. Rychle jsem se procpal davem a byl jsem u toho nucen použít své ostré lokty. Nakonec jsem ho přece jen našel...stál u baru /nečekaně/ a snažil se okouzlit nějakou dámu. Dáma bylo označení příznačné, protože už byla docela v letech. Vždycky jsem si myslel, že je na mladší.
"Nazdár!" pozdraví mě jen co mě zmerčí a chytne mě kolem ramen. Stará paprika, která se ještě před chvílí smála jeho řečičkám, které jsou sladší než pytelel cukorvé vaty se vůbec nepodivila. Jenom si vzala svůj drink a šla se bavit zase jinam. Jo, holt se jí asi každý zajíček nechytne do pasti. Z té představy mě zamrazilo.
"Ahoj" pozdravím nevrle, i když mi je jasné, že bych za ním stejně musel jít. Štvala mě ta jeho dobrá nálada. Protože já ji neměl. A ani ji mít nebudu, protože mě nečeká nic, co by mi tu náladu mohla jakkoli zvednout.
"Dáš si něco?" jak pozorný. "Tady tuhle taktiku používáš vždycky?" optám se ostříleně a nadzvednu obočí. Kruci, Franku. Musíš být milý! Hloupost...musím jenom umřít.
Ušklíbne se a rozhodne za nás oba, takže si dáme vodku s džusem. Jak originální. "Tak co říkáš na...výherce?" rýpnu do něj trochu, protože vím že tohle téma bych neměl načínat. On ovšem nevypadá, že by ho to nějak vzalo. "Měl jsem to být já, co myslíš?" přiblíží se ke mně, protože zřejmě nechtěl ať to někdo slyší. Tak panstvo, tohle je příkladná ego-masturbace. Měl bych ho trošku zchladit. "Nevím. Neposlouchám hudbu ke které je klip, který si pro tu přemíru růžové pletu s klipem k písni ´Barbie Girl´" odvětím prostě a zašklebím se. Tu pseudo-písničku bytelně nenávidím.
Dobrých pár hodin na baru se skleničkou v ruce. Z toho nemůže vzejít nic dobrého, co říkáte, pane umělče?
"Gerarde? Nezaše by si ...na chvíli...ven?" Chvíli jsme se ještě takhle bavili a já si říkal, že už se začíná připozdívat a asi bych měl...zahájit svou akci, tzn. ´Hon na Waye´. Možná v tom pravém slova smyslu...




Jééé hon na Waye to mě dostalo! Těším se na další XD...