close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nothing Personal, Just Job 5

8. listopadu 2014 v 22:29 | Bee/She |  Nothning Personal, Just Job
Fajn, takže zase po delší době další díl...
Snad je tady fakt někdo, kdo to čte...
Jo a mimochodem...buchta s jogurtem...je ta nejúžasnější věc...

Když jsem se konečně dostal domů, což nebylo dřív, než okolo druhé, protože jsem se musel procházet kolem jednoho nejmenovaného fastfoodu. Dělám to vždycky když jsem v depresi, chci být sám a nebo, když potřebuju přijít na možnost jak uspokojit s pracovním výkonem šéfa a nezaprodat přitom...ehm...hrdost. No, a takhle náročné procházky unaví, takže jsem dostal hlad a musel se delší dobu zabývat jezením menu číslo 12. Vzdal jsem to a došoural se zpátky domů.
Jenom otvírám dveře a už vidím Mikeyho držku nacpanou nějakou rozmačkanou věcí, kterou si vyškrábává z mojí misky. Beze slova kolem něho projdu do kuchyně, kde jsem tak ochotný a namáhám se umýt jeho mističku, jako pedagogickou pomůcku pro můj výklad o respektu a vlastnictví. Když doleštím velké "M" s kamenným výrazem jdu zpátky k němu do kuchyně a s důrazem dosednu na židli naproti němu.


"Sakra Fraku, co chceš dělat" jeho oplzlou poznámku ignoruju. Vím, že se moc dobře baví a něco jako respekt vůči mně absolutně nechová. Jeho mističku s důrazem položím a stůl a stále držím neutrální výraz.
"Takže Mikey.." začnu klidně.I když nevím jak dlouho se budu klidným moct zabývat.
"Byl bys tak laskav a vrátil mi moji misku??" pokračoval jsem s nedobytným učitelským výrazem. Jestli na mě použije techniku: "Vyskoč Franku" tak jsem na něho krátký.
"ale Franku.." zatlemí se když dožvýká nynější sousto.

"Na co potřebuješ misku??" víš, Mikey, chci si ji dát na hlavu až budu procházet pod lešením, aby na mě nespadl kyblík s betonem.
"Na co bych sakra asi chtěl misku Michaeli, na co asi?!" dobře, chápu, momentálně ze mě respekt nesrší.
"No ne.. já jenom, že pokud bys chtěl začít jíst zdravě a na snídani opustil od svých párků a nadměrných dávek, můžeš si své vločky nasypat třeba do úst toho chlapce, který se tu poměrně zabydlel.." rozchechtá se
"on už tě nakrmí" propukne v další záchvat smíchu dušený jogurtem. Zavržu zubama a snažím se ukončit tuhle konverzaci.
"No, ve zkratce.. to co držíš je moje, žer si zrní ze svojeho nádobí" vytrhnu mu misku z ruky a zabouchnu se ve svém pokoji.
Přesto, že jsem měl velikou porci menu číslo 12, nemusím se dlouho přemáhat abych se pustil do Mikeyho oběda. Bože, co si to do toho hrnku zase nasmolil. Rozpitvávat to nebudu, ale podle chuti je to buchta, nebo jiný Bobův experiment ponořený hluboko do jogurtu. A pro jistotu, aby to nevypadalo jako jídlo, je to rozdrbané vidličkou.Fuj.. zní to opravdu děsivě, ale zas tak špatný to nebude. Ale pořád stejně nechápu, jak může být Mikey jenom na tomhle.
"Hele Franku.. Nebuď jak malej. Můžu si prosím tě dojíst svůj oběd??" No výborně, tak asi nebudu tak špatný pedagog, on mě poprosil. Tak a teď si trp Mišánku ať víš jaké to je, když se někdo nacpává něčím, čím by ses mněl nacpávat ty!
"Ne.." zavrčím nerudně, a narvu si další dávku do dutiny ustní.
"Díky.. si milej" konstatuje Mikey. Holt když jde o jídlo a vlastnictví jsem svině.
"Mimochodem půjčil jsem si bundu.." Sakra je v tomhle baráku věc o kterou se nedělím se zbytkem obyvatelstva?! Co kdybyste si někdo půjčili třeba můj...ne radši ne. Zůstaneme jenom u kalhot a misek.
"No a měl jsi v ní mobil, na" hodí mi Mik telefon a přibouchne dveře.


Zkontroluju, jestli mě někdo nutně telefonicky nesháněl. Páni! 13 zmeškaných hovorů. Ta Amina je nějaká upjatá. Aha.. tak ne.. není to Amy, ale Mikey a neznámé číslo. Takže.. Na Mikeyho kašlu. Pokud se mě chce zeptat jestli bych mu něco nepůjčil má smůlu, a neznámé číslo.. Takže volám.. Jestli to bude nějaký uječený spratek, nebo něco jak: "Dobrý den, můžeme vám nabídnout naše skvělé hrnce s nepálivou pokličkou pouze za.."
"Franku?? Franku.." přeruší moji představu teleshoppingu ječivý tón.
"A-n-o?!" vykoktám ze sebe a snažím se identifikovat hlas.
"Franku.. já.." zalkne se "..bych se chtěl ti omluvit za to, že jsem tě tak shodil před kamarádama.. a"
A co?? Kdo si ze mě dělá srandu?? To může být kdokoliv.. před.. kamarádama mě shazujou všichni.
"A-ano??Cože?!" pronesu úplně jiným tónem než o který usiluju.
"Ne Frankie.. je to neodpustitelné. Je to od tebe milé, ale nedělej, že o ničem nevíš.." aha a něco jako: " s láskou, Tvůj Úchyl" nepřijde??
"Uhmm.."
"No.. takže.. přes všechno bych tě hrozně rád viděl" řekne dojemně. "a taky jsem si u tebe zapomněl klíče.." aha.. a já jsem mu to žral.
"No fajn.. a co?!"
" Nebuď natvrdlý a vrať Gerardkovi klíče!!" zařve a tipne telefon. Eh.. no jo. Každý má svého úchyla..

Zděšeně jsem odložil telefon, protože tohle bylo opravdu trochu moc i na mě. Já toho zažil hodně...omylem jsem si zaplatil pokoj ve psím hotelu, potkal jsem pětileté děti, které byly vyšší než já. Ale tohle, tohle mě vážně dostalo. Možná bych měl začít uvažovat o návštěvě psychiatra. Doufám že mi to proplatí pojišťovna a když ne, tak to budu požadovat od Chrise.


Řekl jsem si, že se odreaguju, tak jsem se rozhodl, že to trošku osladím i svým "kamarádům" a obsadil jsem koupelnu. Problém je v tom, že koupelna slouží také současně jako toaleta. Samozřejmě že jsem neslyšel to, jak mě popoháněli...přes ten proud horké vody jsem neslyšel ani ty nadávky. Ani to kňučení, když už to bylo vážně akutní. "Franku! Víš kolik budeme platit za teplou vodu?! Dělej!!! Si tam celou věčnost" zabuší na dveře Bob. Jo, to jeho bušení by slyšel i hluchý, takže jsem se raději rozhodl, že to vzdám a umožním jim přístup k wc míse. Už už jsem sahal po svém ručníku v barvě blankytně modré... co to kruci?! "Můžete mi vysvětlit, od jakého hnusu je špinavý můj ručník?" zařval jsem na ty bídáky za dveřmi, protože to vypadalo, jako by se do něj utřel někdo po...náročném večeru. Slyším chichotání... "Víš...stala se mi taková nehoda..." začal Mikey a já měl ucho přímo na dveřích, protože jsem byl nahý a chtěl jsem za každou cenu syšet, co že to mám za hrůza na svém froté ručníku?! "Jaká nehoda, Michaeli?!?!" přes svou flegmatickou náladu začínám rudnout. V hlavě si promítám ty nejhorší scénáře. "No, trošku mi vystříkla..." ne, ne! Michaeli, ne! "...trošku mi vystříkla...pasta. A tvůj ručník byl zrovna tak jako po ruce" zahihňal se, protože mu muselo bý jasné, co jsem označoval za příčinu bílého fleku. "Mám takový pocit, že tohle bylo naposledy, kdy se ti tohle stalo" konstatoval jsem naprosto klidně. "Vážně?" otázal se Mikey vesele a jeho výraz se jistě změnil z posměvačného na překvapený. "Jo...už si tou pastou totiž nebudeš mít co umývat. Hned jak vylezu ven, tak ti dám do zubů!" zasyčel jsem a utřel se ručníkem...celým od pasty. Výborně, teď budu vonět jako mentolka. Fakt mě zajímá, zad-li pak má Way rád větrové bonbony.

Ven jsem vyšel s naprosto neutrálním, lehce nadřazeným výrazem. Ne, vůbec mě nevytočilo kam až se mi dostala ta pasta...a jak děsně to potom štípalo. Bohužel to byla lepší varianta než čekat dokud neuschnu.
"Hele, mentolko, doufám, že si tady dneska v noci nehodláš nikoho přitáhnout. Docela rád bych se vyspal, vzhledem k tomu co mě čeká zítra..." konstatoval Bob když si dodělal kakao. Jistě, velký pan Bryar stále studuje a připadá si tady důležitý...s hrníčkem teplého mlíka v ruce. "Neboj Bobe, nikoho sem tahat nebudu. Byla to...nehoda, jasný?" snažím se to už asi po sté obhájit. Zřejmě má snaha výjde naprosto vniveč.


Námořnická modř, nebo ocelové šedá? Proužky vodorovné, nebo svislé?...S tou kravatou je vždycky největší problém. Ještě mám v záloze červenou s medvídkama ale ta je jen pro..ehmm...zvláštní příloežitosti. Nakonec jsem stejně sáhnul po jistotě, kterou značí černá. Potom tady bylo další trauma-barva košile. No, já razím heslo, že k černé se nejvíc hodí černá, takže má volba byla jasná.
"Ježiši Franku?!...Kdo umřel?" zalez, Michaeli! "Já se snažím, aby byl můj outfit slavnostní" konstatuju nadřazeně a jeho podlou poznámku naprosto ignoruju. "Podle tebě je slavnostní..hrát si na smrtku? To není haloween, Frankie. Vím že ty k němu máš úzký vztah, vzhledem k tomu kdy ses narodil, přesto.." utahoval si ze mě i nadále a já se těšil, až odsud vypadnu a octnu se ve světě uzených lososů a kaviáru.

"Hele, musím běžet. Tak na sebe dávejte bacha. No, hlavně ty, ať se ti nestane další..nehoda s pastou a nebo s bůhví čím ještě" obrátím oči vsloup s ušklíbnu se. Ještě se na sebe mrknu do zrcadla. Neříkám to moc často, ale docela mi to sluší. Ještě trošku rozcuchat vlasy...jop, to je lepší. Myslím, že mi Way padne k nohám. No, myslím, že k nohám budu padat před Waye spíš já a potom mě bude čekat ne moc příjemná činnost. Fuj.

Ještě foťák...a můžu jít. Když vycházím ze dveří, tak omylem vrazím do Boba. Podívá se na mě a jeho pohled je najednou nějaký vážný. Řekl bych že šel jen s odpadky. Že by se mu zželelo naší přírody. A teď se jistě kárá za to, že si koupil jagurt v plastu, nikoli ve skle. Ekologové by ho hnali. "Franku?" podívá se mi do očí a já nadzvednu obočí. Chvíli dokonce vypadá, že mi vyzná lásku. "Uhm...upřímnou soustrast" vysouká ze sebe nakonec. Tohle už vážně není vtipný! Uraženě se na něj podívám a potom seběhnu i zbytek schodů. Rozcuch už mám zase úplně jiný než jaký jsem vytvořil před zrcadlem, protože jak jsem tak utíkal, tak si vítr zahrál na kadeřníka.


Došel jsem tam pěšky, nebylo to totiž moc daleko a já nechtěl, aby mě ještě chytil revizor, vzhledem k tomu že nevlastním žádný jízdní doklad. Připouštím že je to docela trapas, vzhledem k tomu, že všichni zajisté přijednou limuzínou. Jo jo..kdybych se líp učil..moh sem taky jezdit limuzínou. Třeba být řidič, nebo tak.


"Hele, mladej, povolení!" ozvalo se, když jsem chtěl vejít dovnitř...kultivovaně, jako člověk, dveřmi. "Co porsím?" otážu se, když zjistím, že na mě mluví ta hora svalů, které nejspíš normálni lidi říkají ochranka. "Předlož, že fakt můžeš dovnitř. Tohle není holubník, tohle je celkem nobl akce a my tady nepouštíme každýho, kdo jde nááhodou kolem" ten chlap vypadá značně nevrle, jenže já žádné "povolení" nedostal. "Já fotím pro ´The Fresh Notch´" upozorním securiťáka a snažím se vypadat jakože nejsem o tři hlavy menší než on. Bohužel se to dělá dost blbě, když o ty tři hlavy menší jste. "Jasně a já jsem Sid Vicous...To by moh říct každej!" to mě tak jako vážně nepustíš? "Dej si vodchod, ať neskončíš zaraženej do chodníku. To by si byl ještě menší než jsi teď" rozchechtá se "masná hora" přede mnou a ve mně se probouzejí násilnické sklony...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tanna Tanna | Web | 9. listopadu 2014 v 19:12 | Reagovat

Já to čtu! A moc se mi to líbí :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama