Pokračování..:D ...no, zatím příběj nic moc..
ale měly bychom se časem dostat k nějaké
zápletce...;) :D
Probudil mě upřený pohled Boba. Vypadal jak by mě proklínal.. ne, že by teda neměl proč, ale nemusel se na mě s upřímně říkajícím výrazem: "Dneska tě zabiju. Ještě nevím jak, jestli tě otrávím kávou od žida nebo jinak, ale piš si, že se zítřka nedožiješ." Čumět tak dlouho, dokud mě neprobudí. Otravoval mě akorát, těma jeho pytlem pod očima a zcela nakvašeným výrazem.
"Dobré ráno Bobe.." usmál jsem se sladce a snažil se vypadat co nejpohodověji, ač jsem se musel velice přemáhat,aby můj výraz nenabral nádech nezralého citrónu. Hold nestrávil jsem spaním dvanáct hodin, jak mám ve zvyku. A taková náhlá změna člověka dost zmůže. "Jak se spalo?" vyskočil jsem z postele, přihnal se k oknu a prudce odtrhnul závěsy od sebe. Načež se nám do pokoje vehnalo světla jak o Vánocích. Bob sebou trhl a zakryl si oči. Z toho jsem mněl úžasně škodolibou radost.
Odebral jsem se do kuchyně, kde mě už vyhlíželi i ostatní, aby si na mě mohli vylít všechen jejich dosud nahromaděný vztek. "Čaute.." otočil jsem se k lince, abych se nerozchechtal nad těma jejich vzteklýma xichtama. "Vypadáte nějak mdle.. stalo se něco??" tázal jsem se opět velice mile, nýbrž velice ironicky. Sakra, měl bych držet hubu, abych ještě jednu neschytal. "Já ti řeknu, co se stalo. Když už přijdeš domů tak pozdě, mohl bys předpokládat, že někteří by mohli už spát, tak nedělat randál vším, co děláš?!" vyjel na mě Mikey. "Dobrý.. seš nějaký převařený kámo.. Nesopti.. aby se ti nezamlžily brýle" zatlemil jsem se. Ano, bylo to ode mě hnusné dělat si srandu z jeho ´hendikepu´, ale on taky není žádná matka Tereza. "No, a taky když už děláš jednu nejmenovanou činnost, mohl bys ji prosím tě provádět někdy, až budeš sám?? Protože poslouchat vrzání tvojí debilní postele taky nenapomáhá poklidnému usnutí." Sakra.. co?! To si nepamatuju. Že bych byl tak nalitý?? Ne.. já jsem byl maximálně politý. Zato někomu jinému slezl úsměv z tváře, ale zato nabral slušnou barvu . "Ne, to jsem nebyl já." Usmál jsem se na něho. "Jo, jasně. Jak se z toho chceš vykecat?? Obvyklou tvojí debilní výmluvou, jako třeba….."
"Mám jistou.. "výmluvu" zarazil jsem ho a šťouchl jsem do toho kance, co si to včera rozdával se svojí rukou. Nezabýval jsem se dalším bezvýznamným rozhovorem, páč by to stejně hodili na mě. A tak jsem se odebral zpátky do pokoje, kde jsem se převlíkl do roztrhaných džínů, a jelikož jsem nenašel jiný docela čistý svršek, než takové to "tílko", které jsem náhodou dostal od Mikeyho vecpal jsem se do něj. Předstoupil jsem před zrcadlo a okamžitě jsem začal tílko sundávat, neb jsem působil dost nechutně. Taky jsem na sebe mohl hodit včerejší triko, ale to bych táhl jak ten pajzl. Napadla mě jediná alternativa, jak vypadat docela k světu a přitom nesedět jak bych se v životě nemyl .A to bych byl osočován neprávem, páč v koupelně trávím nadměrné množství času. Takže jsem se chopil včerejšího trika a Rayova deodorantu. Když jsem docela dlouho držel spouštěč toho omamného smradu, došlo mi, co to na sebe ten Ray patlá. Přestal jsem ehm.. stříkat a urychleně jsem otevřel okno aby se to nedozvěděl nikdo z mých spolubydlících, páč to by mě už asi fakt vystěhovali. Navlíkl jsem triko na sebe když to někdo vrazil do dveří a načapal mě u praní ala Frank.
"Čau Franku.. no, nemůžem si.. sakra proč tu máš takový odporný smrad?! Jo a není to náhodou můj deodorant?!!" změnil náhle tón hlasu přicházející.
"No.. to nejspíš BYL tvůj deodorant" usmál jsem se trapácky ".. Hele hrozně rád bych s tebou pokecal, ale musím jít.. měj se.." zabouchl jsem za sebou Rayovi před nosem, abych se co nejladněji vyhnul konfliktu. A tak jsem zbaběle seběhl čtyři patra schodů až k autu. Začal jsem se prohrabávat všema možnýma kapasama, co jsem na oděvu našel, ale něco co by se aspoň vzdáleně podobalo mojim klíčům s malinkatým woodoo panáčkem tam nebylo. "Do háje.." syknul jsem a hluboce zapřemýšlel jestli se mám vrátit, nebo dole na autě přehryzat a spojit dráty.Takže, když se vrátím, tak mě zabije Bob a Ray, když to nestihnu, zabije mě šéf. A když mě tady načapá správcová, jak prudce lomcuju s dveřma auta, zabije mě ona, a moji spolubydlící. Ať jsem to vzal z jaké strany jsem chtěl, nejvýhodnějším řešením bylo, nesetkat se s tou babou jedovatou a klukama. Takže jsem rychle vypad a snažil se chytit tramvaj. Naštěstí máme zastávku asi sto metrům domu, takže nemůžu říkat, že jsem se musel nějak extra snažit.
Není nad sprint nad sprint v čerstvém ranním smogu. Myslel jse si že to proběhne hladce, ale jakmile jsem si teda usmyslil, že se projedu MHDéčkem, tak MOJE tramval zastavila...a lidi se začali rojit. Samozřejmě jsem pořád civěl před domem, takže jsem si na chvíli připadal jako Bolt, za kterým běží jeho stará s válečkem v ruce. Ale stihnul jsem to. Sice jsem mi chvíli trvalo než jsem zase chytnul dech, ale hřál mě u sradce pocit, že zřejmě nepříjdu pozdě, tudíž mě můj šéf nebude moct plísnit za to, že jsem příliš "nedochvilný" a že mé pracovní tempo je "nedostačující". Moje tempo je náhodou skvělý. Teda, neříkám že to pracovní...
Cestou mě naštěstí nečapnul ani revizor, jak to tak u mě bývá zvykem, takže jsem dojel do kanclu bez úhony a to jak fyzické, duševní, tak i finanční. Šéf už byl samozřejmě nachystán a s úchvatným porcelánovým hrníčkem v jedné ruce a s firemní tužkou v ruce druhé rozdával pokyny mým spolupracovníkům. Vypadal docela nadšeně že mě vidí. Chtěl si poklepat na hodinky, jenže jaksi zapomněl, že drží v ruce to kafe. Oops...no, kde je nejbližší čistírna oděvů? "Zase pozdě, Iero!" zařval na mě, když byl jak se patří pokorpený. Poslední dobou máme na ty rozlité tekutiny nějaké štěstí. "Omlouvám se pane, už se to nestane" řekl jsem na oko svorně, nejspíš protože se to ode mě očekává. "Pojďte se mnou" houknul na mě a já poslušně, jako beránek cupital za svým šéfem až do jeho kanclu.
Chris Robertson, vážně světovej týpek. "Tak co pro mě máš?" zeptal jsem se, když už jsme byli sami. Normálně jsem mu tykal, jen před ostatníma to muselo vypadat, jakože je Chris velká autorita. "Vzhledem k tomu, že už je všechna práce, která by stála za to rozebraná, tak mám pro tebe už jen za a. rozhovor se začínající punkerskou skupinou, nebo za b. případ toho starýho politika, který dojel na Háčko. Je to jen na tobě" ušklíbnul se posměvačně šéf. To pro mě vážně nemá nic lepšího? "Ale Chrisi, to je vtip, že jo? Fotit mladíčky, kteří se po dvou locích piva skácí z barový stoličky fakt nemám zapotřebí a staří heráci mě taky moc nedostávaj" konstatuju otráveně, ale je mi jasné, že pro mě má něco "pod pultem", protože se na mě pořád tak lišácky šklebí. "No dobře, dobře...ještě tady mám případ jednoho poměrně známého zpěváka. Zatím toho na něj moc nemám, každopádně by z toho mohla být senzace, protože kolují nějaké fámy o jeho podivné minulosti" vypadá teď vážně pořádně tajemně. Čekal jsem něco lepšího, ale pořád je to ještě schůdný. "Fajn, beru to" pokrčil jsem rameny a jen doufám, ať ten zpěvák nemá víc než šedesát, protože se mi občas třeba podaří fotit přes hotelová okna a vymydelnýho staříka v županu vážně dokumentovat nepotřebuju.
"Way?! To snad ne?!" výtečně, s chutí beru vrásčitého dědulu v županu. Way je jeden z lidí, jež jsem doufal, že už nikdy nepotkám. A teď na něj ještě budu muset číhat za každým rohem. Na druhou stranu si nemyslím že to bude nějak moc těžký vytáhnout na Waye nějakou špínu. Bude to, jako bych se šťoural ve svý starý školní skříňce. Tam taky nebylo těžký najít špínu.
"Ber, nebo nech být. Myslel jsem, že by pro tebe mohla být tahle práce atrkativní" pokrčil šéf rameny a začal shromažďovat papíry o mém budoucím objektu zájmu. "Atraktivní?! Za koho mě máš?" vážně bych se mu neměl zmiňovat o tom, komu že jsem to minulý večer zíral na zadní část těla napěchovanou do obtáhlých riflí. Jo, tohle si raději nechám pro sebe, nebo si to zapíšu do deníčku. Chris pokrčil rameny a odvázal si politou kravatu. "Říká se, že je dost dobrý ve svém oboru...třeba by tě ještě něco přiučil" jo, jenom nevím šéfe, jestli víte co je ´jeho obor´.
Chvíli jsem se ještě díval na ty ubohé polouschlé květiny na parapetech, potom na šéfa, jehož výraz byl přímoúměrný stavu rostlin. "Fajn, tak já to teda beru. Doufám, že za to alespoň dostanu prémie" protočil jsem panenky a hned mi v rukou přistál papír. Zřejmě životopis, když je tak hustě popsaný. "To je výpis podniků, kde by si ho mohl najít. Většinou to jsou nějaké večírky po skončení předávání cen" prohodil jen tak mimochodem, když jsem do toho papíru civěl už nějakou dobu a zkoumal, co v biografiích znamená "Bon Apettit". K Wayovi mi to totiž moc nesedělo. Až po sléze mi bylo řečeno, že je to tedy podnik ve kterém by se měl dnes večer vyskytovat. Paráda, do devíti mám voraz...a potom se půjde na věc.
"Tak co, koho máš tentokrát?" zeptal se mě jeden z kolegů, když už jsem byl na odchodu. "Ále, minule to bylo lepší, ale když na tom Chri-totiž šéf tolik trval, tak jsem vzal i tohle. Way, Gerard" konstatoval jsem jen tak mimochodem. Jeho jméno mi evokovalo písničku "Dumb Ways to Die", myslím, že to situaci docela vystihuje. Asi tam dneska večer pojdu nudou. Na oplátku jsem se zeptal co má Josh...a taky pár dalších chlápků se kterýma dělám. "Díte Celine Dion, Adele a její nový přítel, Jaký plavky nosí Zac Efron..." Ahh, v duchu jsem si zavýsknul, že mám Waye, mohl by to být přece jen přínos. Při představě, že fotím toho Efrona a celý týden je zataženo, takže ani nevyleze na pláž se mi udělalo mdlo.
Řek sem si, že do večera dost času, takže jsem se rozhodnul, že se jen tak podívám po městě, co je novýho. Kolik lidí si nechalo zvětšit nos a zmenšit hrudník. To je přece v dnešní spolčnosti "nadlidí" normální, ne? Cestou jsem potkal Amy. Zrovna testovala nějaké chemické hnusy na své zákaznici. Nen, není kuchařka...pracuje v nějakém salonu. To co patlala té paní na xicht bych mohl lehce zaměnit s paštikou. Bylo toho i podobné množství, jaké si mazal na chleba kdysi můj strýček. Jo, asi o tý pěkný blonďatý kosmetičce můžu mluvit jako o "svojí holce", i když to není tak úplně jisté, teda vzhledem k tomu že spole jen občas spíme, tak bych tomu takovou váhu jako "partnerství" nepřikládal. Spíše takoví "kamarádi s výhodama"...vypadá na tu, která byla na střední vždycky hlavní roztleskávačka, takže by bylo pouhé kamarádství přímo hřích.
Celý odpoledne jsem se toulal městem. Ne teda že bych neměl co dělat, spíše jsem se připravoval na extrémní večer, takže jsem musel načerpat co nejvíc pozotivní energie. Jestli to takhle půjde dál, tak začnu asi dost brzy chodit na jogu. Dokonce jsem byl svědkem jedné menší šarvátky s policií, která zastavila údejného pasáka a jeho harém. Okamžitě jsem si vzpomněl na Waye a musel se pousmát. Pár blejsknutí a zase budu o pár těch krásných zelených papírků těžší, přeci jen bulvární tisk je po takových novinkách celej žhavej...
"Teď tady čtu že v jednom krámku došlo k loupeži a zmizlo jim dvacet sádrových trpaslíků. Při případném nálezu máme volat 554854221. Tak řekni, kde schováváš těch svých devatenáct přátel, ať si můžu na konto přičíst tu odměnu nálezci" dloubnul si Bob a s úšklebkem mě pozoroval. Já jeho přihlouplou poznámku nevnímal, protože jsem zase nestíhal...za deset minut jsem měl být na místě a vzhledem k tomu, že jen cesta trvá čtvrt hodiny, jsem měl...drobný časpvý skluz. Jen se modlím, ať se Way s někým nevypaří ještě než stačím přijít.




No dufam ze este bude pokracovanie a som rada ze to nie je hned take priamociare ze by sa uz teraz dali dokopy a ze sa to pomaly vyvija. :) prosim pokracovanie