Fajn, takže tohle by měl být pokus o
začátek rádoby pohodové povídky...
Je to vyprávěné z Frankieho pohledu :)
No, snad se Vám to bude alespoň trochu líbit
...a neusnete u toho...;)
"Dáte si něco, nebo tu míníte jenom tak sedět??" ozvalo se mi za zády z úst barmanky v triku "Jack Daniels" a rozcuchaným drdolem, když jsem po několika zdlouhavých minutách seděl na vysoké barové štokrle, levitoval rukou nad miskou s buráky a pozoroval činnosti zdejších lidí. Seděl jsem v baru. Sám jsem seděl v baru.. nevím, co bylo divnější, jestli to, že jsem sám, nebo v baru. Každopádně jsem si připadal divně, neb nejsem tuctový vymetač pajzlů. "Uhm.. no Fernet.." objednával jsem nejistě, i když jsem mněl vybráno tak tři dny dopředu. Nudím se..A proto se nezabývám lepší činností, než sledování, opilců v "precizním" baru..No měl být. Pajzl to byl jako každý jiný, ale vyskytovali se zde lidi jako Podzim.. totiž Leto. Jared Leto, který seděl vedle mě.. A nebo Billie Armstrong momentálně vycházející z hajzlu, kde se ho hned chopil zřejmě jeho funclub. Hráli tam disco, a protože jsem vášnivý vyznavač rocku a metalu, jsem vážně zděšen, že si tyhle rádoby popový osobnosti radši nezpívají ve sprše, i to by mělo totiž lepší úroveň. Chopil jsem se skleničky s chlastem a stiskl jsem jí v ruce. Neměl jsem chuť pít.. bylo to fakt divné, pít sám. Takže jsem dál jenom drtil sklinku v prstech.
Znova jsem koukal do místnosti jak Wayr.. Zaujala mě tam jakási osoba stojící vzadu v rohu, ještě s nějakýma holkama. Vlasy mněla nad ramena, skoro až takový ten sestřih, který mívají odvážnější chlapci, jenž se nebojí, že yb je někdo nazval "máničkou". Na sobě koženou bundičku, v úzkých černých kalhotách měla nacpaný fakt bezva zadek a v ruce nedopitou sklenku jakési opojné látky. Je děsně sympatická, a to na ni zírám jenom zezadu. . Sakra.. měl bych takhle přestat přemýšlet protože mám holku. No, na druhou stranu, ta tu teď není, a taky tady není žádná zákeřná duše, aby jí to vyklopila..Rozhlídl jsem se po místnosti jestli tady někoho náhodou nepotkám..Nikdo tu nebyl. Nebo aspoň jsem ho neviděl, a když nevidím já jeho nemůže vidět on mě. Takže tady nebudu jenom tak sedět, otlačovat si prdel, nasávat jako houba a půjdu za ní. Do huby jsem si narval další burák. Počkám až dopije, aby nebylo trapný, zvát ji na drink, který drží v ruce. Ježíš, ta je ale vážně libová.. Och.. panebože, ona se sehla.. Uh.. no ty vole, vskutku pěkné... Ne nebudu se tam dívat.
Sakra co si to nalhávám?! Dal jsem si nohu přes nohu, a snažil se potlačit jedno značně zvětšující se těleso ukotvené v kalhotách. Drobet jsem se zahihňal. Načež mě neminul káravý pohled barmanky. Na rozdíl od ní, TA SYMPATICKÁ, měla dopito. Takže Franku jde se na věc. Stáhnul jsem si přes ty kalhoty můj pruhovaný šedo-černý svetr a pokoušel se na tu věc, tam dole nemyslet. Potil jsem se jak dveře od chlíva...šel jsem blíž. Čím jsem blíž, tím jsem nervóznější. Pořádně jsem se nadechl, abych ji oslovil.. Sakra.. jak ji mám oslovit?? Vydechl jsem. No, na přemýšlení je teď milý Franku pozdě. Naštěstí to nebudeš potřebovat, protože to tak vypadá, že první osloví ona tebe. A taky že jo..
" Ty...jsi mokrý" odskočila s úlekem, když se na mě otočila a celý ten můj netknutý Fernet mi chrstla nebo vlastně chrstl na svetr. Sakra až teď jsem si všiml, že je to chlap. "Jo! Kvůli Tobě!" vypadlo ze mě. Sakra. Vážně jsem to řekl nahlas?? Panebože.. to snad ne.. až teď jsem si pořádně uvědomil, že tady moje tělo vykonává přehnanou aktivitu, kvůli zadku nějakého chlapa. No tak teď jsem fakt zrudl. Chtělo se mi brečet, do háje takový trapas před někým takovým. Vlastně by to bylo stejně strašné před kýmkoli! "Ale, nepovídej.. to má být lichotka??" zasmál se chlápek, poté se zahihňal i jeho funklub "Slintajících koket"."Mokrý protože...protože jsem si KVŮLI TOBĚ na sebe vycindal všechen Fernet" snažil jsem se to uvést na pravou míru. "Ahá.. tak když je to takhle.." konstatoval bez toho, aniž by se omluvil a s nadzvednutým obočím a vzal mě za ramena. "Dáš si se mnou nějaký mok? Teda pokud nechceš pozbytek večera ocucávat ten svůj prádně nasáklý svetr??" usmál se na mě a vedl mě k baru. " A vůbec, co tady vlastně děláš..eh.." pokoušel se mě oslovit.. "Frank." utrousil jsem na půl huby a dál sebou nechal smýkat. "Gerard Way a pro známý jenom Gerard. Ale protože "Pane Wayi" je moc dlouhý, tak máš to privilegium oslovovat mě Gerarde" zašklebí se. Jak jsem si jen mohl nevšimnout, že jde o Waye? Určirtě je to špatným osvětlením, přemíru alkoholu v krvi si nehodlám připustit. Zatím. Tak ten má vážně slušné ego. Takoví lidé nepatři do skupinky těch, se kterými rád navazuji společenské vazby. Připomíná mi mého šéfa, až na to, že toho skutečně musím oslovovat "pane".
"Hele, zlato, můžu poprosit ještě o dva Fernety?" houknul na slečnu za barem, která jenom znuděně pokývala hlavou a vypadalo to, jako by byla nejraději, kdyby to byl samoobslužný pultík a ona by jen dohlížela na to, jestli nějaký mladistvý někde v koutku necucá ovocné pivo. Přes její nevalnou ochotu jsme měli objednané pití za chvíli na stole. " Dobře tedy, Frankie...můžu se zeptat co tady kluk jako ty dělá?" nějaká osobnější otázka na úvod by nebyla? V jeho oboru je to normálka, pořád se ho někdo na něco ptá a to od toho kvality turné až po značku zubní pasty. Vážně jsem nepřišel nasávat atmosféru osmdesátých let, kdy letěla duhová afra. "Jsem tady pracovně" odkašlu si, protože můj společník vypadal, jakože ho to vážně zajímá a dost jsem se bál, že se zeptám co že to vlastně dělám. "Jenom mi teď prosím tě neřekni, že jsi...ehmm tanečník" ušklíbne se a konečně do sebe kopne toho Ferneta. Nejdříve nechápu, protože jediný taneček, který dosud jakž takž zvládám je "Makaréna" a i u ní občas nechytnu rytmus, takže jsem ve výskoku, mezitím co někteří hýbou pánví na všechny světové strany a mají ruce za hlavou. "Já...to ne. Neumím tančit" ohradím se a párkrát zamrkám. Jako by to u něj bylo jinak. Jediný co mu jde jsou pohyby pánví. Ne, opravdu nechci vědět kde trénuje. Možná je to tou mojí figurou /haha/, protože jinak si nedokážu vysvětlit, proč mě Way tipnul zrovna na tanečníka. "Na to, aby si mohl tančit v tomhle baru nepotřebuješ moc praxe...stačí tanga s flitrama" mrkne na mě a v jeho pohledu je možné spatřit nepatrnou jiskřičku. On si jako vážně myslí že jsem striptér?! Už jenom čekám kdy mi řekne, že to, že mě polil vlastně vůbec nevadí, že ten svetr stejně za chvíli shodím. Takže no problem, chlape. "Ne, tohle fakt nedělám" utrousím dotčeně. Náplní mojí práce není nic, co by bylo mezi lidmi úplně oblíbené, ale tak hrozné jako nakrucování u tyče to není. "Tak v tom případě netuším co by si tady mohl dělat...na ochranku moc malej a na barmana moc čipernej" konstatuje a hodí očko na blonďatou barmanku. "Nenapínej mě, chci vědět s kým mám tu čest" zazubí se a podivně blízko se ke mě nahne. Je z něj cítit nějaký parfém a taky ten Fernet, co do sebe před chvilinkou obrátil. Já to mám dvě v jednom, Fernet zároveň posloužit i jako parfém. Děkuji vám, sire. "Já...fotím" když to podám takhle, nezní to zase tak hrozně.
Když to podám takhle, je to celkem únosné. Kdybyste to ale chtěli říct co dělám "doopravdy", když to nebudu zkreslovat, aby to společnost "přijala", tak jsem normální novinářská hyena. Jo, to jsem já, kdo čeká celou noc před barem, aby přistihnul nějakou mladou hvězdičku, jak se vrací domů. Není to moc pěkná práce, to vám teda řeknu. Zvlášť když to ten člověk víc přehnal s pitím a na večeři měl špagety. To je potom totiž na chodníku možné vidět, jestli ty špagety byly s kečupem, či se špenátem. Není to žádnej med, ale je to práce jako každá jiná.
"A co fotíš? Akty?" no to jsem mohl čekat. Pořád si mě měřil pohledem. Takovým divným pohledem. Takovým, jakým se na mě ještě žádný kluk nikdy nedíval. "Ne spíš...přírodní úkazy" jo, ta poslední polonahá fotka Britney Spers na Floridě je vážně přírodní úkaz. Naprostá bomba, to vám řeknu. Chápavě pokýve hlavou, čímž se snaží dát najevo, že je můj job značně unikátní. Zřejmě jsem mu zbortil jeho naděje na to, že bychom si mohli udělat selfie v tomto oboru. Akty, řek bych, že jemu by to nedělalo sebemenší problém. Zřejmě si teď myslí, že to nejzajímavější co fotím je kapka vody na sněhově bílém květu nějaké luční kytičky. Kažopádně mu vůbec nepřišlo divný, že fotím ty přírodní úkazy tady v baru. A nebo si dal jedna a dvě dohromady.
"Jsem taky umělec. Nejdřív na volné noze, ale poslední dobou to jde docela dobře. Nemůžu si stěžovat" podotkne s pokrčením ramen a objedná nám další rundu. Ani jsem neměl šanci se zeptat, pochlubil se sám. I když já bych se stejně nezeptal. Takový typy lidí mi lezou krkem. Je odporné, když vás přeroste vaše ego a s Wayovýma stosedmdesáti cenťákama to nebude zas takový problém.
Neměl bych se úplně oddělat, protože zítra mi chce šéf přidělit něco šťavnatýho. Už se těším, doufám, že vybere někoho, koho bude radost fotit. Přeci jen k práci je potřebná i motivace. A prachy jsou někdy motivace občas značně nedostačující. "No to jsem viděl, slušný harém, kolik stály?" prohodím jen tak mimochodem a ironicky se pousměju. Neříkám že je můj ton zrovna přívětivý ale já se na čaj o páté, respektive Fernet o jedenácté Waye vážně neprosil. "Díky, ale většinou je jich víc. Některé už se ale baví...jinak" mrkne na mě a trošku se na té barové stoličce zavrtí. Naprosto ignoroval mou podlou otázku ohledně ceny těch buchet.
"Hele, už budu muset jít. Stejně myslím, že si to tady užiješ i beze mě. Ještě pár panáků, potom "tanečníci"...Já musím jít za prací" oznámím mu a rychle se zvedám, protože to tady nevypadá na moc úspěšný lov. Jasně, mohl bych nafotit Waye...možná že by z toho byl docela dobrý titulek. Kažopádně jsem ho prozatím ušetřil. A taky už je dost hodin a každý den není takové posvícení aby byl víkend. "No, nechci tě zdržovat. Bylo to moc příjemné setkání, ehmm... Franku?" páni, on si dokonce zapamatoval mé jméno. Čím jsem si to jenom vysloužil? Že by svou postavou tanečníka u tyče. Máš smůlu Wayi já nejsem jako tvůj harém.
Ani se nesnažím se s ním nějak rozloučit, jenom prostě rychle vypadnu, protože se mi začíná dělat lehce šoufl. Ať to nakonec nejsem já, čí večeře skončí v nejbližším rohu. Teda pokud to do toho rohu stihnu. Naštěstí jsem to ale nějak rozdýchal a v trošku rozjařilém rozpoložení, avšak naprosto bezpečně jsem se dostal domů. No fajn, zas tak bezpečný to nebylo. Jet se zhruba jednou promilí v žíle asi není nejlepší způsob jak se ve zdraví vrátit domů, ale v tu chvíli mi to přišlo jako to nejrozumnější řešení. Rozrazil jsem dveře. Samozřejmě že jsem tolernatní ke svým spolubydlícím - když jsem je zavíral, tak jsem se ty dveře snažil přibouchnout co nejpotiššeji, takže jsem do toho vložil jen polovinu síly, kterou do toho vkládám obvykle. S žuchnutím jsem dopadnul na postel a byl jsem rád, že už můžu jenom ležet...Teda přesně do té doby, než ke mně do pokoje někdo násilně vtrhnul.
"Když už jsi probudil celý barák, nechceš třeba ještě přitlouct pár hřebíků na tu poličku, která má být v kuchyni?...A nebo co kdyby si povysával?" ale přece nebude tak zle, i když Bob teda vypadal značně napruženě. "Neumíš klepat?" není radno se s mým spolubydlícím pouštět do zbytečných konfliktů. Co to kruci, Franku děláš? "Já mám takový pocit, že brzo zaklepu na někoho jiného. A zaklepu tak, až mu vyklepu tu jeho pitomou, zkaženou, novinářskejma kecama prolezlou duši!" zakřičel a potom bouchnul dveřma. A tenhle člověk mi něco vyčítá...




wau, perfektne. dost zaujimavo napisane, tie frankove odmerane myslienky, milujem taky styl tak idem dalej citat. :)